Plemena sk.10

Chrti obecně Afgánský chrt/Afghan Hound Anglický chrt/GreyhoundAzavak/Azawakh Barzoj/Borzoi Deerhound/Deerhound  Irský vlkoda /Irish Wolfhound Italský chrtík/Piccolo Levriero ItalianoMaďarský chrt/Magyar Agar  Polský chr/Chart Polski Saluki Perský chrt/Saluki Sloughi/Sloughi Španělský galgo/Galgo Epaňol Vipet/Whippet


Chrti obecně
Chrti jsou skupinou psů dle FCI s pořadovým číslem deset. Chrti byli vyšlechtěni na rychlost a „lov očima“, což znamená, že chrt při lovu zvěře nepoužívá čich, ale oči, které má velmi dobře vyvinuté. Všichni tito psi jsou vysocí, šlachovití, mrštní, štíhlí a velmi dobří běžci. Jedinou výjimkou je italský chrtík, který sice má postavu skutečného chrta, ale s tím rozdílem, že je menší a byl vyšlechtěn jako společenský pes. Většina z nich je stará i tisíc let a více (příkladem je saluka) a jsou příbuznými primitivních plemen, což je skupina psů dle FCI s pořadovým číslem pět – špicové a primitivní plemena. Všechna stará a původní plemena chrtů pocházejí z jihozápadní Asie, přesto je asi nejznámějším zástupcem této skupiny chrt z Anglie; greyhound. Často jsou využívaná při coursingu. Česká republika nemá v této skupině žádného zástupce, ale najdeme zde třeba chrtí plemeno z Polska; polského chrta.

Mezi nejstarší plemena chrtů patří saluki a sloughi, dvě psí plemena z jihozápadní Asie. Tato dvě plemena byla pravděpodobně vyšlechtěna již před pěti tisíci lety k lovu gazel. Ve starověké Persii se dokonce saluki chovali v šestnácti různých rázech a barvách, jedna z nich se nazývala tazy a společně s taiganem je jen uznává Ruský kynologický klub. Ty dnes žijí hlavně na území Uzbekistánu, Turkmenistánu a Kazachstánu. Stejně tak se kdysi chovalo několik rázů afghánského chrta, přičemž dnes na území Afghánistánu rozlišujeme varianty dvě; severní a jižní, přičemž jižní varianta se nikdy nerozšířila ani do Evropy. Dalším neznámým chrtem, který se nikdy mimo Asii nerozšířil je taigan, chrt vyskytující se v Kyrgyzstánu, který byl vyšlechtěn a dodnes se využívá pro lov lišek a zajíců. Některé původní typy chrtů byly kříženy s moderními psy; například předky irského vlkodava jsou těžcí mastifové a původní chrti.

V dnešní době se chrti využívají hlavně jako společníci nebo psí sportovci, pro své původní účely se využívají jen někteří a to jen v chudších oblastech Asie.


Afgánský chrt / Afghan Hound
FCI-Standard č. 228
(wikipedia)

ZEMĚ PŮVODU: Afghánistán
PATRONÁT: Velká Británie
DATUM PUBLIKACE OFICIÁLNĚ PLATNÉHO STANDARDU: 13.12.2010
VYUŽITÍ: Chrt
KLASIFIKACE FCI: Skupina 10 Chrti, Sekce 1, Dlouhosrstí chrti a chrti s praporci, Bez pracovní zkoušky.

KRÁTKÝ VÝTAH Z HISTORIE: První Afghánští chrti dorazili do Británie krátce po roce 1900 a jeden, jménem Zardin, vyhrál v roce 1907 velkolepým stylem londýnskou Crystal Palace show. Toto plemeno je též známo jako Tazi, díky podobě s ruským plemenem toho jména. Jeden z typických chrtů, Afghánský chrt – který, jak jeho jméno napovídá, pochází z hor v Afghánistánu – je lovec a bude lovit, kdykoliv dostane příležitost. V dnešní době je také úchvatným výstavním psem, který musí v sobě spojovat sílu a důstojnost s dlouhou a hedvábnou srstí a má orientální výraz.

CELKOVÝ VZHLED: Celkové vzezření psa působí dojmem síly a důstojnosti, kombinované s rychlostí a silou.  Hlava je nesena hrdě.

CHOVÁNÍ / TEMPERAMENT: Pro toto plemeno je typický východní, respektive orientální výraz.  Afgánský chrt se dívá na člověka a jakoby „skrze něho“.  Důstojná a zdrženlivá, s určitou vášnivou nespoutaností.

HLAVA
LEBEČNÍ PARTIE
MOZKOVNA: Dlouhá, ne příliš úzká lebka, se zřetelně vystupujícím týlním hrbolem. Správných proporcí a s dlouhou »kšticí«.
STOP: Mírný

OBLIČEJOVÁ PARTIE
NOSNÍ HOUBA: Přednost má černý nos, u světle zbarvených psů se připouští játrový.
TLAMA: Dlouhá morda s čelistmi, které prokazují schopnost pevně uchopit.
ČELISTI / ZUBY: Čelisti silné, s dokonalým, pravidelným a kompletním nůžkovým skusem, tj. horní řezáky těsně překrývají dolní řezáky a jsou posazeny v čelistech kolmo.  Klešťový skus se toleruje.
OČI: Přednost se dává tmavým očím, zlatý odstín však není na překážku.  Jsou téměř trojúhelníkového tvaru, uložené mírně šikmo směrem nahoru od vnitřních koutků k vnějším.
UŠI: Nasazené nízko a hodně vzadu na hlavě, těsně přiléhající k hlavě. Kryté dlouhou hedvábnou srstí.

KRK: Dlouhý, silný s hrdým držením hlavy.

TRUP
HŘBET: Hřbet je rovný, přiměřeně dlouhý, s dobrým osvalením, s lehce spáditou zádí.
BEDRA: Rovná, široká a spíše krátká.
ZÁĎ: Kyčelní kosti dosti zřetelně vystupují a jsou široce posazeny.
HRUDNÍK: Přiměřené klenutí žeber a dobrá hloubka hrudníku.
OCAS: Nepříliš krátký.  Nízko nasazený, na konci jednou zatočen. V pohybu nesen výš.  Řídce osrstěný.

KONČETINY
HRUDNÍ KONČETINY:
LOPATKY: Dlouhé a šikmé, dobře uložené vzadu, dobře osvalené a silné, aniž by byly příliš těžké.
NADLOKTÍ: Dlouhé a šikmo uložené.
LOKTY: Při pohledu ze strany jsou na svislici pod kohoutkem.  Těsně přimknuté k hrudnímu koši, nejsou vtočené dovnitř ani vytočené ven.
PŘEDLOKTÍ: Rovné a dobrých kostí
NADPRSTÍ: Dlouhé a pružné.
PŘEDNÍ TLAPA: Silná a velká jak do délky, tak do šířky a pokrytá dlouhými hustými chlupy. Prsty klenuté. Polštářky zcela na zemi.
PÁNEVNÍ KONČETINY: Mocné. Velká vzdálenost mezi kyčlí a hlezenními klouby a poměrně malá vzdálenost mezi hlezenními klouby a tlapkami.
KOLENA: Dobře zaúhlená a formovaná.
ZADNÍ TLAPA: Dlouhá ale ne tak široká jako přední, porostlá dlouhou hustou srstí, prsty klenuté. Polštářky zcela na zemi.
CHODY / POHYB: Plynulý a pružný v prvotřídním stylu.

OSRSTĚNÍ
SRST: Na žebrech, na hrudních i pánevních končetinách a na slabinách dlouhá a velmi jemná srst. U dospělých psů od plecí směrem dozadu a podél hřbetu je srst krátká a uzavřená.  Od čelní partie dozadu dlouhá srst, se zřetelnou hedvábnou »kšticí«.  Na obličejové části je srst krátká.  Uši a končetiny jsou dobře osrstěny.  Záprstí smějí být holá.  Srst se musí přirozeně vyvíjet. Jakékoliv stopy stříhání nebo trimování by měly být penalizovány.
BARVA: Všechny barvy jsou přípustné.

VELIKOST
IDEÁLNÍ KOHOUTKOVÁ VÝŠKA:
Psi 68 – 74 cm
Feny 63 – 69 cm

VADY: Každá odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti a k jejímu vlivu na celkový zdravotní stav a pohodu psa.

DISKVALIFIKUJÍCÍ VADY
Agresivní nebo přespříliš plaší psi
Jakýkoliv pes jasně vykazující fyzické nebo povahové abnormality by měl být diskvalifikován.

POZNÁMKA: Psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, sestouplá v šourku.


Anglický chrt / Greyhound
FCI-Standard č. 158
(wikipedia)

ZEMĚ PŮVODU: Velká Británie
DATUM PUBLIKACE OFICIÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 13.10.2010
VYUŽITÍ: Chrti
KLASIFIKACE FCI: Skupina 10 Chrti,  Část 3, Krátkosrstí chrti, Bez pracovních zkoušek.

KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED: Experti se shodují (ačkoliv ne jednomyslně), že Greyhound může mít své kořeny na Středním Východě. Kresby psů typově podobných greyhoundovi byly nalezeny na zdech starověkých egyptských hrobek pocházejících z doby až 4000 let před naším letopočtem. I když se psi tohoto typu během let rozšířili napříč Evropou, byla to právě Británie, kde byli vyšlechtěni až k vytvoření standardu. Greyhounda, který je prototypem chrta, dobře zná mnoho lidí. Greyhound pro psí závody byl vyšlechtěn z honící psa specializovaného na lov živých zajíců. Jen gepard dokáže greyhounda překonat svou rychlostí. U greyhounda byla při dostizích zaznamenána rychlost přesahující 45 mil/hod (72 km/h).

CELKOVÝ VZHLED: Silně stavěný, vzpřímený, s velkorysými proporcemi, silného osvalení a symetrických tvarů, s dlouhou hlavou a krkem, velmi dobře uložených plecí, hlubokým hrudníkem, prostorným trupem, mírně klenutými bedry, silnými pánevními končetinami, rovnými a rovnoběžnými končetinami a tlapami, pružnými běhy, což mimořádně podtrhuje jeho charakteristický elegantní typ a přednosti.

CHOVÁNÍ A TEMPERAMENT: Mimořádně vitální a vytrvalý. Povaha inteligentní, jemná, oddaná a vyrovnaná.

HLAVA: Dlouhá, střední šířky

LEBEČNÍ PARTIE
MOZKOVNA: Plochá
STOP: Mírný

OBLIČEJOVÁ PARTIE
TLAMA: Silné čelisti, dobře formované
ČELISTI / ZUBY: Čelisti silné, s dokonalým, pravidelným a kompletním nůžkovým skusem, tj. horní řezáky těsně překrývají dolní řezáky a jsou posazeny v čelistech kolmo.
OČI: Bystré, inteligentní, oválné a šikmo uložené. Přednostně tmavé.
UŠI: Malé, růžicovité, jemné textury

KRK: Dlouhý a svalnatý, elegantně klenutý, dobře přecházející v plece.

TRUP
HŘBET: Poměrně dlouhý, široký a silný
BEDRA: Silná, mírně klenutá
HRUDNÍK: Hluboký a prostorný, poskytující dostatek prostoru pro srdce.   Žebra hluboká, dobře klenutá a dosahující daleko dozadu.
DOLNÍ LINIE A BŘICHO: Slabiny dobře vtažené
OCAS: Dlouhý, nasazený poměrně nízko, silný u kořene, zužující se ke špičce, nesen nízko, mírně zahnutý.

KONČETINY
HRUDNÍ KONČETINY
VELKOVÝ VZHLED: Lokty, nadprstí a prsty nejsou vtočeny dovnitř ani vytočeny ven.
PLECE: Šikmé, dobře dozadu uložené, svalnaté, aniž by byly příliš těžké, nahoře úzce postavené a jasně odsazené.
LOKET: Volně pohyblivý a dobře postavený pod plecemi.
PŘEDLOKTÍ: Dlouhé a rovné, kosti dobré substance a kvality.
PŘEDNÍ NADPRSTÍ (zápěstí): Středně dlouhá, lehce pružící
PĚDNÍ TLAPY: Střední délky, s kompaktními, dobře klenutými prsty a silnými polštářky.
PÁNEVNÍ KONČETINY: Trup a pánevní končetiny mohutných proporcí a navzájem dobře spojeny; v postoji umožňují psovi pokrýt odpovídající prostor.
STEHNA A LÝTKA: Široká a svalnatá, vykazující velkou sílu při pohybu vpřed.
KOLENO: Dobře zaúhlené
ZADNÍ NADPRSTÍ (nárt): Hlezna nízko postavená, nejsou vtočená dovnitř ani vytočená ven.
ZADNÍ TLAPY: Střední délky, s kompaktními, dobře klenutými prsty a silnými polštářky.
CHODY / POHYB: Rovný, dosahující nízko, volný dlouhý krok pokrývá značnou délku velkou rychlostí.   Pánevní končetiny dosahují daleko pod tělo a zajišťují tak velkou hnací sílu vycházející zezadu.

OSRSTĚNÍ
SRST: Jemná a přiléhající
BARVA: Černá, bílá, červená, modrá, světle žlutohnědá, pískové barvy, žíhaná a všechny tyto barvy v kombinaci s bílou.

VELIKOST
IDEÁLNÍ KOHOUTKOVÁ VÝŠKA:
Psi: 71 – 76 cm
Feny: 68 – 71 cm

VADY: Každá odchylka od výše jmenovaných bodů musí být posuzována jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti a k jejímu vlivu na celkový zdravotní stav a pohodu psa a na jeho schopnost vykonávat jeho tradiční práci.

DISKVALIFIKUJÍCÍ VADY
Agresivní nebo přehnaně plachá povaha
Diskvalifikován musí být každý pes, u kterého se zřetelně projevují fyzické abnormality nebo poruchy chování.

POZNÁMKA: Psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.


Azavak / Azawakh
FCI-Standard č. 307
(wikipedia)

PŮVOD: Severní hraniční oblasti Mali a Nigeru; svahy údolí Azawakh
PATRONÁT: Francie
DATUM PUBLIKACE OFICIÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 3.11.2014
POUŽITÍ: Chrt lovící zvěř (gazely, zajíce, pštrosy) a bojující s predátory (hyenami, šakaly, lvy). Tento pes je důležitým společníkem rodinného života nomádů, který sdílí jejich táborový život.
KLASIFIKACE FCI: Skupina 10, Chrti, Sekce 2, Krátkosrstí chrti, Bez pracovní zkoušky

KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED: Jde o afrického chrta, pocházejícího z předků, zobrazených na tisíce let starých nástěnných malbách, nalezených v centrální Sahaře. Neustále se zvyšující vyprahlost Sahary donutila lovce a pastýře Tuaregy, Dahoussahaqy a Peuly kočovat se svými psy do pohostinnějších oblastí Sahelu: do území vhodných pro zemědělství a lov podél suchého údolí Azawakh. V jazyce Tuaregů, národa, který tyto chrty domestikoval a utvářel, jsou tito psi nazýváni „Oska“. Evropští kynologičtí nadšenci toto plemeno s obdivem objevili v roce 1968 a vybírali ho pro další chov za pomoci chovatelů, vlastnících první linie dovezené do Evropy.

CELKOVÝ VZHLED: Obzvláště štíhlý a elegantní chrt azawakh působí celkovým dojmem vysoké jemnosti. Stavba kostry a svalstvo jsou viditelné pod jemnou a suchou kůží. Je to štíhlý pes s tělem tvaru vysokého obdélníku.

DŮLEŽITÉ PROPORCE:
Výška v kohoutku / délka těla 10 : 9 (u fen je tento poměr povolen mírně nižší)
Výška v kohoutku / hloubka hrudníku 10 : 4
Délka hlavy / délka čenichu 10 : 5
Délka hlavy /šířka lebky 10 : 4

CHOVÁNÍ / POVAHA: Rychlý, pozorný, odtažitý, může být velmi rezervovaný k cizím osobám, ale může být něžný a láskyplný ke své rodině a lidem, které je ochotný akceptovat.

HLAVA: Dlouhá, jemná, suchá a cizelovaná; poměrně, ale ne přehnaně, úzká.

MOZKOVÁ ČÁST
MOZKOVNA: Téměř plochá, poměrně dlouhá, její šířka by měla být znatelně menší, než polovina délky hlavy. Horní linie mozkovny a čenichu jsou někdy mírně rozbíhavé. Nadočnicové oblouky a čelní rýha jsou mírně vyznačené. Týlní hrbol je dobře patrný.
STOP: Velmi málo patrný.

OBLIČEJOVÁ ČÁST
NOSNÍ HOUBA: Černá nebo tmavě hnědá barva, nosní dírky dobře otevřené.
ČENICH: Dlouhý, rovný, ke konci se pozvolna zužuje.
PYSKY: Tenké, těsně přiléhající, černé nebo tmavě hnědé barvy, nikdy ne volné, visící.
ČELISTI / ZUBY: Čelisti dlouhé a silné, nůžkový skus. Kompletní chrup.
LÍCE: Ploché
OČI: Mandlového tvaru, poměrně velké, mírně šikmá oční škvíra. Tmavé barvy, někdy jantarové, nikdy ne modré. Okraje očních víček pigmentované sytě černě nebo tmavohnědě.
UŠI: Poměrně vysoko nasazené. Jemné, vždy svislé a ploché, u kořene široké, přiložené k lícím, nikdy ne „růžovité“. Tvar trojúhelníku se zaoblenou špičkou. Pokud je pes vzrušený, ucho se u kořene zvedá.

KRK: Dobře odstupující z ramen, dlouhý, jemný a svalnatý, za hlavou mírně klenutý. Kůže jemná a netvoří lalok.

TRUP
HORNÍ LINIE: Rovná, téměř vodorovná, nebo mírně stoupající od kohoutku ke kyčlím. Kyčelní hrboly dobře patrné a ve stejné výšce jako kohoutek, nebo o něco výše.
KOHOUTEK: Znatelně vystupující.
BEDRA: Krátká a suchá
ZÁĎ: Šikmá (ideálně 45°)
HRUDNÍK: Hluboký, dosahující téměř k loktům, ve spodní části (u hrudní kosti) mírně zúžený. Předhrudí poměrně úzké. Žebra dlouhá, viditelná, mírně a pravidelně klenutá.
SPODNÍ LINIE A BŘICHO: Výrazný oblouk hrudní kosti. Spodní linie plynule přechází do břicha, které je vysoko vykasané.
OCAS: Nízko nasazený, dlouhý, suchý, tenký a ke konci zúžený. Pokrytý stejnou srstí jako tělo, obvykle s bílou špičkou na konci. Dolů nesený s mírně zvednutým koncem. Při vzrušení může být nesen nad úrovní hřbetu psa.

KONČETINY
HRUDNÍ KONČETINY
CELKOVÝ VZHLED: Dlouhé, jemné, kolmé. Perfektní postoj.
PLECE: Dlouhá lopatka se suchými svaly, při pohledu zboku jen mírně šikmá.
NADLOKTÍ: Ramenní kloub velmi otevřený (přibližně 130°).
ZÁPĚSTÍ: Mírně šikmá.
TLAPKY: Okrouhlé se štíhlými, dobře klenutými a sevřenými prsty. Polštářky pigmentované.
PÁNEVNÍ KONČETINY: Dlouhé a suché, při pohledu zezadu dokonale rovnoběžné.
STEHNA: Dlouhá se suchými výraznými svaly. Kyčelní klouby velmi otevřené (přibližně 130°).
KOLENA: Kolenní kloub velmi otevřený (přibližně 145°).
NÁRT A ZÁNARTÍ: Suché, bez paspárků.
TLAPKY: Okrouhlé, prsty dobře klenuté, polštářky pevné a odolné, pigmentované.
CHODY / POHYB: Vždy velmi pružný s vysokou akcí při kroku i klusu. Cval jsou pružné skoky. Azawakh působí dojmem lehkosti a pružnosti. Pohyb je základní charakteristikou tohoto plemene.
KŮŽE: Tenká a pevně přiléhající.

OSRSTĚNÍ
SRST: Krátká, jemná, na břiše řídká až žádná.
BARVA: Plavá, s nebo bez žíhání, s bílými znaky na končetinách. Všechny odstíny jsou přípustné, od jasně pískové po mahagonovou. Žíhání by mělo být černé, jiná barva je nepřípustná. Černá maska je přípustná.
BÍLÉ ZNAKY: Bílá barva se objevuje nepravidelně.  Na předhrudí jsou větší nebo menší bílé skvrny končící u nasazení krku. Bílá náprsenka by neměla přesahovat ramenní kloub, nebo se roztáhnout po obou stranách krku. Malá bílá skvrna na šíji je přípustná. Jako prodloužení náprsenky se mohou objevit bílé skvrny na hrudníku, ale nesmí se v žádném případě rozšířit na žebra. Každá ze čtyř končetin má bílé ponožky, přinejmenším stopy bílé barvy na tlapkách. U jedinců vynikající stavby těla je povoleno chybění bílé barvy na jedné končetině. Na hrudních končetinách jsou bílé znaky často nepravidelné, v žádném případě by neměly přesahovat lokty, nebo dosahovat na lopatky. Bílé znaky na pánevních končetinách, často pravidelnější a menší, by neměly přesahovat na stehna. Bílé znaky objevující se na vnitřní straně stehen, nemají být považovány za vadu.

VELIKOST A VÁHA
VÝŠKA V KOHOUTKU:
Psi: 64-74 cm
Feny: 60-70 cm
Odchylka 2 cm nahoru či dolů je tolerována.

VÁHA:
Psi: 20-25 kg
Feny: 15-20 kg

VADY: Každá odchylka od výše uvedených bodů by měla být považována za vadu, a vážnost, s jakou bude hodnocena, by měla být v přímém poměru ke stupni této vady a jejímu vlivu na zdraví a pohodu psa.

TĚŽKÉ VADY:
Těžká neelegantní hlava.
Ocas silný a silně osrstěný, velmi stočený ocas.
Trup příliš dlouhý.
Klešťový skus.

VYLUČUJÍCÍ VADY:
Agresivita nebo bázlivost.
Každý jedinec vykazující fyzické nebo povahové abnormality musí být diskvalifikován.
Netypičnost.
Příliš mělký hrudník a přehnaná celková jemnost.
Předkus nebo podkus.
Nosní houba, okraje očních víček a okraje pysků jiné než černé nebo tmavě hnědé.
Světlé nebo modré oči.
Růžovité uši.
Kyčelní hrboly níže než kohoutek.
Anatomické deformace, které nebyly způsobené úrazem (např. nesouměrné napojení žeber na hrudní kost).
Paspárky nebo stopy po jejich odstranění na pánevních končetinách.
Hrubá nebo polodlouhá srst.
Nestandardní zbarvení srsti (velké bílé znaky, bílý límec, žíhání jiné než černé). Pozor na zředěné barvy, jako je modrá nebo izabelová.
Každý jedinec, který vykazuje stopy chirurgického zákroku, provedeného k úpravě nebo změně estetické či morfologické vady, bude vyloučen.
Výška odchylující se o více než o 3 cm od standardu.

POZNÁMKA: Psi musí mít dvě normálně vyvinutá varlata plně sestouplá v šourku. Pouze funkčně a klinicky zdraví jedinci se znaky typickými pro plemeno, mohou být použiti k chovu.


Barzoj / Borzoi
F.C.I.-Standard č. 193 / 22.11.2006 / D, GB
(wikipedia)

ZEMĚ PŮVODU: Rusko
DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO ORIGINÁLNÍHO STANDARDU: 25.10.2006
POUŽITÍ: Lovecký chrt, pes pro dostihy a coursing
KLASIFIKACE FCI: Skupina 10, Chrti, Sekce 1, Dlouhosrstí chrti nebo chrti s praporci, Bez zkoušky z výkonu.

KRÁTKÝ NÁSTIN HISTORIE: Barzoj je již devět století podstatnou součástí národní kultury ruských dějin. Francouzská kronika z jedenáctého století dosvědčuje, že dcera velkovévody Kyjevského Anna Jaroslavna měla ve své družině, která ji doprovázela do Francie na svatbu s Jindřichem I., tři barzoje. Mezi majiteli a chovateli najdeme mnoho známých osobností, cary i básníky: Ivan Hrozný, Petr Veliký, Mikuláš II, Puškin, Turgeněv. Velký význam mělo založení chovatelské stanice »Peršinskaja ochota« slavným chovatelem velkoknížetem Nikolajem Nikolajevičem a správcem psince Dmitrijem Valcevem. Od konce 19. století nacházíme barzoje v největších chovatelských stanicích Evropy i Ameriky.

CELKOVÝ VZHLED: Veliký, aristokraticky vypadající pes se suchou, ale současně robustní stavbou těla: stavba těla lehce prodloužená, u fen o něco více než u psů.
Kostra silná, ale ne mohutná. Kosti jsou dosti ploché. Suché, ale dobře vyvinuté svalstvo,  hlavně na stehnech, avšak nevystupující. Převažující význam má celková harmonie tělesných tvarů a pohybu.

DŮLEŽITÉ PROPORCE
U psů odpovídá výška v kohoutku výšce nejvyššího bodu beder, ale může být něco větší.
U fen jsou obě výšky stejné.
Kohoutková výška musí být o něco menší než délka těla.
Hloubka hrudníku odpovídá přibližně polovině kohoutkové výšky.
Délka čenichu od stopu po nosní houbu odpovídá délce mozkovny od týlního hrbolu až ke stopu, nebo je lehce delší.

CHOVÁNÍ / CHARAKTER (POVAHA): Ve všedním životě ukazuje barzoj klidnou a vyrovnanou povahu. Při pohledu na zvěř se rychle vzruší. Má ostrý zrak a vidí velice daleko. Jeho reakce jsou prudké.

HLAVA: Suchá, dlouhá, úzká, aristokratická při pohledu shora i ze strany. Při pohledu ze strany tvoří ohraničující linie hlavy a čenichu dlouhou, lehce klenutou linii. Linie temene probíhá rovně nebo lehce šikmo k dobře vyznačenému týlnímu hrbolu. Hlava je elegantní a tak suchá, že velké cévy prosvítají kůží.

MOZKOVNA
LEBKA: Úzká, při pohledu shora podélně oválná, při pohledu ze strany skoro plochá.
STOP: Velmi málo vyznačen.

OBLIČEJOVÁ PARTIE
NOSNÍ HOUBA: Velká, pohyblivá, v poměru k dolní čelisti zřetelně vystupující.
HŘBETNÍ ČÁST ČENICHU: Dlouhá, v celé délce vyplněná, blízko nosní houby lehce klenutá.
ČENICH: Od stopu po nosní houbu odpovídá délce mozkovny od týlního hrbolu až ke stopu, nebo ji poněkud přesahuje.
PYSKY: Tenké, suché, těsně přiléhající k čelisti. Orámování očí, pysky a nosní houba jsou nezávisle na barvě srsti černé.
ČELISTI / ZUBY: Silná spodní čelist. Zuby silné a bílé. Nůžkový nebo klešťový skus.
OČI: Velké, velmi lehce vystouplé. Barva tmavě oříšková nebo tmavě hnědá. Mandlového tvaru, šikmo uložené; nesmí být štěrbinovité.
UŠI: Malé, tenké, pohyblivé; nasazené nad oční linií vzadu, směřující téměř směrem k šíji, pokud pes není v afektu. Špičky boltců leží blízko u sebe, nebo ukazují podél krku dolů a dobře na něj přiléhají. Při vzbuzené pozornosti psa jsou uši neseny výše a stranou nebo dopředu. Někdy je jedno ucho nebo obě uši vztyčeny jako u koně.

KRK: Dlouhý, suchý; se strany zploštělý; svalnatý; lehce klenutý; nikdy není nesen vysoko.

TRUP
KOHOUTEK: Není zdůrazněn.
HŘBET: Široký, svalnatý, pružný. Spolu s bedry a zádí tvoří oblouk, který je více vyznačen u psů. Nejvyšší bod oblouku leží před středem beder nebo u prvního nebo druhého bederního obratle.
BEDRA: Dlouhá, vystupující, svalnatá, přiměřeně široká.
ZÁĎ: Dlouhá, široká, lehce šikmá; šířka horních vrcholů obou kostí pánevních nesmí být užší než 8 cm.
HRUDNÍK: V příčném řezu oválný; ne úzký, ale také ne širší než záď; hluboký, hodně dlouhý, prostorný; dosahuje téměř do úrovně loktů. Krajina lopatek je plošší, potom se hrudní koš pozvolna rozšiřuje k volným žebrům, která jsou krátká. Při pohledu z profilu se tím mění sklon; žebra jsou dlouhá a lehce vystupují. V poměru k ramennímu kloubu předhrudí poněkud vystupuje.
BŘICHO: Dobře vtažené; dolní linie hrudníku směrem k břichu prudce stoupá.
OCAS: Srpovitý nebo šavlovitý; nízko nasazený; tenký, dlouhý; při protažení mezi pánevními končetinami musí dosahovat až k hrbolům kyčelních kostí. Je bohatě osrstěn. V přirozeném postoji visí ocas dolů; při pohybu je nesen poněkud výše, ne však nad úrovní hřbetu.

KONČETINY
HRUDNÍ KONČETINY: Hrudní končetiny suché, svalnaté; při pohledu zpředu jsou rovné a zcela rovnoběžné. Výška od loktů k zemi odpovídá polovině kohoutkové výšky, nebo ji poněkud přesahuje.
PLECE: Lopatky jsou dlouhé a šikmo uložené.
NADLOKTÍ: Mírně šikmé, jeho délka téměř nepřekročí délku lopatek. Úhel ramenního kloubu je zřetelně zdůrazněn.
LOKTY: Jsou uloženy souběžně se středovou rovinou těla.
PŘEDLOKTÍ: Suché, dlouhé; v příčném řezu je oválné; při pohledu zepředu štíhlé, při pohledu ze strany široké.
NADPRSTÍ: Vzhledem k zemi lehce šikmé.
PÁNEVNÍ KONČETINY: Při pohledu zezadu jsou pánevní končetiny rovné, rovnoběžné a jejich postoj je poněkud širší než u hrudních končetin; při volném postoji musí pomyslná vertikála, spuštěná z hrbolu sedací kosti, probíhat středem hlezna a nadprstí pánevních končetin.
STEHNO: Dobře osvalené, dlouhé a šikmo postavené.
HOLEŇ A LÝTKO: Dlouhé, svalnaté, šikmo postavené. Kolení kloub a hlezno musí být dobře vyvinuty, široké a suché. Zaúhlení musí být zřetelně znatelné.
ZADNÍ NADPRSTÍ: Ne dlouhé; téměř kolmo postavené. Zaúhlení jsou dobře zdůrazněna.
TLAPKY: Suché, štíhlé, podélně oválné, tzv. zaječí tlapka, klenuté; prsty k sobě dobře přiléhají; dlouhé, silné drápy dosahují k zemi.
CHODY / POHYB: S výjimkou okamžiků při lovu je typickým pohybem pro barzoje prodloužený klus, plynulý, velmi pružný, jako když se barzoj vznáší. Při lovu jde o mimořádně rychlý cval s dlouhými skoky.

KŮŽE: Vláčná, pružná.

OSRSTĚNÍ: Hedvábné, měkké a hebké. Zvlněné, nebo tvořící krátké kadeře, ale nikdy se nejedná o malé pevné kadeře. Na hlavě, boltcích a končetinách je srst jako satén (hedvábná, ale těžší), krátká, dobře přiléhající k tělu. Na trupu je srst hodně dlouhá a zvlněná. Nad lopatkami a v oblasti zádi tvoří jemné kadeře. Na žebrech a stehnech je srst kratší. Srst, která tvoří praporce v podobě kalhot a vlajky na ocase, je delší. Srst na krku je hustá a bohatá.
BARVA SRSTI: kombinace všech barev, nikdy však s hnědou (čokoládovou), modrou a jakýmikoliv odstíny těchto barev. Všechny barvy se mohou vyskytovat jednobarevně nebo v kombinaci s bílou. Praporce na končetinách, »kalhoty« a vlajka na ocase mají srst zřetelně světlejší, než je základní barva srsti. Černá maska je typická u černě stínovaných barev.

VELIKOST A HMOTNOST
ŽÁDOUCÍ VÝŠKA V KOHOUTKU:
Psi: 75 – 85 cm
Feny: 68 – 78 cm

U psů je kohoutková výška stejná jako vzdálenost nejvyššího bodu beder od země, nebo je poněkud větší. U fen jsou obě výšky stejné. Jedinci přesahující maximální výšku jsou přijatelní za předpokladu, že zůstává zachována typická morfologie plemene.

VADY: Každá odchylka od výše jmenovaných bodů musí být považována za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru se stupněm odchylky, zejména:
CHRUP: Chybění jednoho zubu PM2. Malé, abnormálně opotřebované zuby,
na chybějící zuby PM1 a M3 se nebere zřetel.
BARVA: Tečkování ve stejném odstínu jako základní zbarvení.

ZÁVAŽNÉ VADY
Podsaditý vzhled, krátký trup
Těžké, kulaté kosti
HLAVA
Ochablé tkáně
Tupá tlama
Velmi zdůrazněný stop
Velmi zdůrazněné jařmové oblouky
Nevýrazný týlní hrbolek
CHRUP
Chybění jednoho zubu PM3, jednoho PM4 v dolní čelisti, jednoho M1 v horní čelisti nebo jednoho M2.
OČI
Hluboko uložené, žluté nebo světlé, štěrbinovitého tvaru (úzký otvor mezi víčky), viditelná spojivka.
UŠI
Silné, hrubé, se zaoblenými konci.
KRK
Lalok
HŘBET
Propadlý hřbet; u psů rovný hřbet.
ZÁĎ
Spáditá záď
BŘICHO
Visící, nedostatečně vtažené
OCAS
Hrubý, v akci spadající dolů
HRUDNÍ KONČETINY
Úhel u ramenního kloubu příliš otevřený (strmá plec) lokty vytočené nebo vtočené.
PŘEDLOKTÍ
Kulatého průřezu. Jakékoliv prohnutí nebo odklon předloktí.
Výrazné (kostnaté) klouby.

Slabé nadprstí.
PÁNEVNÍ KONČETINY
Přeúhlení nebo strmé úhlení.
Úzký nebo široký postoj zadních končetin.
TLAPKY
Sklon k širokým, kulatým, masitým (silným) tlapkám; kočičí tlapky, ploché tlapky; doširoka roztažené prsty.
SRST BARVA
Skvrny jiné barvy než je základní barva.

VYLUČUJÍCÍ VADY
Chování / charakter (povaha):
Agresivita nebo přílišná bázlivost
Chrup:
Předkus, podkus, asymetrický zámek skusu (zkřížený skus)
Chybění jednoho řezáku nebo jednoho špičáku, chybění jednoho z trháků (PM4 v horní čelisti nebo M1 v dolní čelisti), chybění více než 4 zubů jakéhokoliv druhu.
Chybné postavení jednoho nebo obou špičáků v dolní čelisti tak, že při zavřené tlamě mohou poškodit patro nebo dáseň horní čelisti.
OČI
Modré (břízové oko)
OCAS
Jako vývrtka, zalomený (srostlé obratle), částečně nebo úplně kupírovaný ocas.
PÁNEVNÍ KONČETINY
Výskyt paspárků (vlčích drápů)
BARVA SRSTI
Hnědá, čokoládově hnědá, modrá
Jedinci, kteří zjevně vykazují fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.

POZNÁMKA: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.


Deerhound / Deerhound
FCI-Standard č. 164
(wikipedia)

PŮVOD: Velká Británie
DATUM PUBLIKACE ÚŘEDNĚ PLATNÉHO STANDARDU: 08.10.2012
VYUŽITÍ : Pes pro dostihy, lovecký pes, společenský
FCI-KLASIFIKACE: Skupina 10, Chrti, Sekce 2, Hrubosrstí chrti, Bez pracovních zkoušek.

KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED: Deerhound, známý také jako the Scottish Deerhound, má tajemstvím obestřený původ, ale jsou důvody, domnívat se, že přišel do Skotska s Fénickými obchodníky. Jisté je, že zde byli chrti už v době, kdy přišli Římané. Plemeno pronásledovalo jeleny anglické (Cervus elaphus scoticus) po tisíce let a přestože jsou dnes spíše zvyklí na výstavní kruhy, zůstávají stále stejného typu jako před staletími.

CELKOVÝ VZHLED: Podobá se hrubosrstému greyhoundovi větší velikosti a silnější stavby kostry.

CHOVÁNÍ / TEMPERAMENT: Stavba těla naznačuje unikátní kombinaci rychlosti, síly a vytrvalosti, která je nutná ke stržení jelena; nicméně je v něm skryta jedinečná ušlechtilá důstojnost.
Mírný a přátelský.  Poslušný a snadno se cvičí, protože je dychtivý vyhovět. Povolný a vždy v dobré náladě, nikdy není podezřívavý, agresivní, ani nervózní. Nese se s důstojným klidem.

HLAVA: Protáhlá
LEBEČNÍ PARTIE
LEBKA: Plochá, nikoliv klenutá, nepatrně vystupující nad očima. Nejširší mezi ušima, zužující se mírně směrem k očím. Mozkovna je pokryta přiměřeně dlouhou srstí, která je měkčí, než ostatní osrstění.
STOP: Není stop

OBLIČEJOVÁ PARTIE
NOS: Lehce klabonosý a černý
TLAMA: Zužuje se směrem k nosu. U světleji zbarvených psů se dává přednost černé tlamě.
PYSKY: Přilehlé. Dobré vousy z takřka hedvábné srsti, vytvářející bradku.
Ě“ISTI / ZUBY: Čelisti jsou silné, s dokonalým, pravidelným a úplným nůžkovým skusem, tj. horní řezáky těsně překrývají dolní řezáky, které jsou posazeny v čelistech kolmo.
OČI: Tmavé. Obecně tmavě hnědé nebo barvy lískových oříšků. Světlé oči jsou nežádoucí. Přiměřeně plné, s měkkým výrazem jakoby do dálky zahleděné, je-li pes v klidu, ale když je zaujat, jsou pronikavé, plné zájmu. Oční víčka by měla být černě lemována.
UŠI: vysoko nasazené a v klidu dozadu složené. Při vzrušení zvednuté nad hlavou bez ztráty složení a v některých případech jsou i zpola vzpřímené. Ucho velké, masité, ploché je nanejvýš nežádoucí. Ucho je porostlé měkkou, lesklou srstí jako myší kožíšek čím kratší tím lepší, čím menší ucho, tím lepší, nemá být porostlé dlouhou srstí ani třásněmi. Uši černé nebo tmavě zbarvené.

KRK: Silný, dostatečně dlouhý, někdy pokrytý hřívou. Výrazný týlní hrbol v místě nasazení hlavy, žádná volná kůže na hrdle.

TĚLO: Tělo a jeho stavba jako u greyhounda větších rozměrů a kostry
HŘBET: Rovná horní linie je nežádoucí
BEDRA: Dobře klenutá, pozvolně spadající k ocasu
ZÁĎ: Spáditá, široká a plná síly. Kyčelní hrboly posazené daleko od sebe
HRUDNÍK: Spíše hluboký než široký, ale nikoli příliš úzký, žebra plochá
OCAS: Dlouhý, u kořene silný, postupně se zužující, dosahující téměř na zem. V postoji držený zcela rovně dolů nebo do oblouku. V pohybu nesený v oblouku nikdy však nad linii hřbetu. Dobře osrstěný, na horní části kratší a drsná srst, na spodní části směrem ke konci ocasu srst delší, není na překážku malý praporec. Do boku nesený nebo kroužkující ocas není žádoucí.

KONČETINY
HRUDNÍ KONČETINY
CELKOVÝ VZHLED – Přední končetiny jsou rovné, široké a ploché
LOPATKA: Šikmo uložené lopatky, nepříliš daleko od sebe. Příliš šikmo uložené a strmé lopatky jsou nežádoucí.
LOKET: Dobrá šířka je žádoucí
PŘEDLOKTÍ: Dobrá šířka je žádoucí
PŘEDNÍ TLAPKY: Kompaktní a dobře tvarované. Drápy jsou silné
PÁNEVNÍ KONČETINY: Celkový vzhled s velkou délkou mezi kyčelními hrboly a hleznem
KOLENA: Dobře zaúhlená
Zadní tlapky kompaktní a dobře tvarované. Drápy jsou silné
POHYB: Lehký, aktivní, s dlouhým krokem

SRST
Chlupatý ale ne zarostlý. Zvlněná a měkká (jako ovčí) srst je nepřípustná. Správná srst by měla být hustá, dobře krycí (přiléhající), hrubá, na omak drsná nebo tvrdá. Srst na trupu a krku má být drsná a pružná, asi 8 až 10 cm dlouhá; na hlavě, hrudníku a břiše mnohem jemnější. Lehké praporce na vnitřní straně předních a zadních končetin.
Barva Tmavá modrošedá, tmavší a světlejší šedá nebo žíhaná a žlutá, červeně písková nebo červenohnědá, plaví jedinci s černými znaky. Bílé znaky na hrudi, na prstech a na špičce ocasu jsou dovolené, i když čím méně bílé barvy tím lépe, vzhledem k tomu, že se jedná o jednobarevného psa. Bílé znaky na hlavě nebo souvislý bílý límec jsou nepřijatelné.

VELIKOST A HMOTNOST
Psi: Požadovaná minimální kohoutková výška je 76 cm, Hmotnost cca 45,5 kg (100 liber)
Feny: Požadovaná minimální kohoutková výška je 71 cm, Hmotnost cca 36,5 kg (80 liber)

VADY: Každá odchylka od výše jmenovaných bodů by měla být považována za vadu, závažnost s níž je vada posuzována, by měla být v přímé úměrnosti ke stupni odchylky a k jejímu vlivu na celkový zdravotní stav a život psa a na jeho schopnost vykonávat jeho původní práci.

VYLUČUJÍCÍ VADY
Agresivní nebo přehnaně bázlivá povaha
Psi, u kterých se zřetelně objevují fyzické nebo psychické abnormality by měli být vyloučeni

POZNÁMKA: Psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata plně sestouplá v šourku.


Irský vlkodav / Irish Wolfhound
FCI-Standard č. 160 / 02. 04. 2001 / GB
(wikipedia)

ZEMĚ PŮVODU: Irsko
DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 13.03.2001
VYUŽITÍ:  Až do konce 17. století se irští vlkodavové používali v Irsku k lovu vlků a vysoké. Používali se také k lovu vlků, kteří žili na velkém území Evropy, než byly vymýceny hluboké lesy.
KLASIFIKACE FCI: Skupina 10, Chrti, Sekce 2, Hrubosrstí chrti, Bez pracovních zkoušek

KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED: Víme, že Keltové usídlení na Kontinentu, chovali chrta, který byl pravděpodobně potomkem chrtů, jejichž obrazy se dochovaly na egyptských malbách.  Keltové v Irsku se podobně jako kontinentální kmeny zabývaly chovem velkých psů. Velcí irští chrtové mohli být hladkosrstí nebo hrubosrstí, ale později zřejmě působením klimatických podmínek vlivů v Irsku pravděpodobně začali převládat drsnosrstí psi.  První písemné zmínky o těchto psech pocházejí z období římského konzula v roce 391 našeho letopočtu, ovšem tito chrti žili v Irsku již v prvním století našeho letopočtu. Tehdy změnil Setanta název plemene na Cu-Chulain (Culanský pes).  Za zmínku stojí i to, že v 1.století našeho letopočtu Uiseneach na svém útěku do Skotska s sebou vzali 150 takových psů.   Irští chrti se nepopiratelně podíleli na vzniku skotských chrtů deerhoundů.  Pár irských chrtů představoval od středověku do 17. století dar vysoce ceněný královskými dvory Anglie, Skotska i jinde.  Tak se tito psi dostali do Anglie, Španělska, Francie, Švédska, Dánska, Persie, Indie a Polska. Změna názvu plemene na vlkodava pochází pravděpodobně z 15.století, kdy bylo každé hrabství povinno chovat 24 vlkodavů a chránit tak stáda sedláků před vlky.  Když byl za vlády Cromwella (1652) zakázán vývoz vlkodavů, podařilo se díky tomuto opatření udržet dostatečný početní stav těchto psů, ale postupné mizení vlků a neustálá poptávka ze zahraničí měla na konci 17. století za vinu snížení stavu vlkodavů téměř až k vyhynutí.
Zájem o toto plemeno pravděpodobně vzbudila romantika a nové vlastenecké smýšlení konce 19. století.  Irský vlkodav se stal živoucím symbolem irské kultury a keltské minulosti.  V této době jeden z odhodlaných nadšenců, kapitán G.A.Graham, vyhledal několik zbývajících psů typu vlkodava, kteří stále ještě žili v Irsku, a s použitím krve Deerhoundů a občasného křížení s barzoji a německou dogou vyšlechtil typ psa, který odpovídal původnímu typu.  Výsledky byly nakonec přijaty jako skutečné znovuzrození plemena.  Irský chovatelský klub Irish Kennel Club připravil na své výstavě v dubnu 1879 zvláštní tříku pro irské vlkodavy a v dubnu 1885 byl založen klub.  Dnes se irský vlkodav opět těší pozornosti, která mu byla věnována i ve středověku.  Dnes se kromě Irska chovají irští vlkodavové v řadě dalších zemí.

CELKOVÝ VZHLED:  Irský vlkodav by neměl být těžký ani masivní jako doga, avšak měl by být větší než deerhound, kterému se jinak podobá svým typem.  Je pozoruhodný svou velikostí, majestátním chováním, silně osvalený, siný a přesto elegantně stavěný, lehkým a aktivním pohybem; hlava a krk jsou neseny vysoko; ocas je nesen pozvednutý s lehkým obloukem vzhůru na konci.
Žádoucí je pes velkého formátu včetně kohoutkové výšky a odpovídající délky trupu. Požadovaná velikost plemene je průměrná velikost 81 cm (32″) až 86 cm (34″) u psů. Jedinci tohoto plemena musí vykazovat sílu, aktivitu, odvahu a celkovou harmonii.

CHOVÁNÍ A TEMPERAMENT: „Doma mírný jako ovečka, při lovu odvážný jako lev.“

HLAVA: Dlouhá a rovná, nesená vysoko; kosti čela velmi lehce vystupují a mezi očima vykazuje velmi lehkou prohlubeň.
LEBEČNÍ PARTIE
MOZKOVNA: Ne příliš široká
OBLIČEJOVÁ PARTIE

TLAMA: Dlouhá a mírně zašpičatělá
ZUBY: Ideální je nůžkový skus, klešťový skus je přijatelný
OČI: Tmavé
UŠI: Malé, složené do růžice jako u greyhounda.

KRK: Poměrně dlouhý, velmi silný a svalnatý, dobře klenutý, bez laloku či volné kůže na hrdle.

TRUP: Dlouhý, dobře klenutá žebra.
HŘBET: Spíše delší než krátký.
BEDRA: Mírně klenutá
ZÁĎ: Velmi široká mezi kyčlemi
HRUDNÍK: Velmi hluboký, středně široký, hruď široká
ŽEBRA: Dobře klenutá
BŘICHO: Dobře vtažené
OCAS: Dlouhý a nesený v mírném oblouku. Přiměřeně silný a dobře osrstěný.

KONČETINY
HRUDNÍ KONČETINY
PLECE: Svalnaté, přinášející šířku hrudi, uložené šikmo.
LOKTY: Dobře postavené, nevbočená dovnitř ani nevytočené ven.
PŘEDLOKTÍ: Svalnatá, se silnou kostrou, zcela rovná.
PÁNEVNÍ KONČETINY
STEHNA: Dlouhá a svalnatá
KOLENA: Dobře zaúhlená
BÉRCE: Dobře osvalené, dlouhé a silné
HLEZNA: Dobře spuštěná dolů, nejsou vtočená dovnitř ani vytočená ven.
TLAPY: Přiměřeně velké, okrouhlé, nenatáčejí se dovnitř ani ven.  Prsty dobře klenuté a sevřené.  Drápy velmi silné a zahnuté.
CHODY / POHYB: Pohyb lehký a živý.

OSRSTĚNÍ
SRST: Hrubá a tvrdá na celém trupu, končetinách a hlavě; zvláště drátovitá.  Srst nad očima a ve vousu je mimořádně drátovitá.
BARVA A ODZNAKY: Uznávané barvy jsou šedá, žíhaná, červená, černá, čistě bílá, žlutá nebo jakákoliv barva objevující se u deerhoundů.

VELIKOST A HMOTNOST
Požadovaná kohoutková výška: Psi v průměru 81 cm (32″) do 86 cm (34″)
Minimální výška: Psi 79 cm (31″)
Minimální hmotnost: Psi 54,5 kg (120 lb)
Minimální výška: Feny 71 cm (28″)
Minimální hmotnost: Feny 40,5 kg (90 lb)

VADY: Jakákoliv odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti.
Příliš lehká nebo příliš těžká hlava.
Příliš vystupující čelní kosti.
Křivé hrudní končetiny; slabá zápěstí.
Slabé pánevní končetiny a celkový nedostatek osvalení.
Příliš krátký trup.
Kapří nebo pronesený hřbet nebo zcela rovný hřbet.
Velké uši a zavěšené uši přiléhající ke tváři.
Vytočené tlapy.
Rozevřené prsty.
Krátký krk; výrazný lalok.
Hrudník příliš úzký nebo příliš široký.
Ocas příliš zatočený.
Jiné zbarvení nosu než černé.
Jiné zbarvení pysků než černé.
Velmi světlé oči. Růžová nebo játrově zbarvená oční víčka.

POZNÁMKA: Psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.


Italský chrtík / Piccolo Levriero Italiano
FCI – Standard č. 200 / 17.12.2015
(wikipedia)

ZEMĚ PŮVODU: Itálie
DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO STANDARDU:13. 11. 2015
POUŽITÍ: Dostihový pes
KLASIFIKACE FCI: Skupina 10, Chrti, Sekce 3, Krátkosrstí chrti, Bez pracovní zkoušky.

KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED: Italský chrtík pochází z malých plemen chrtů, kteří žili na dvorech faraonů již ve starém Egyptě. Do Itálie se toto plemeno se dostalo v pátém století před naším letopočtem přes Laconii (Řecko), kde je jeho chov doložen řadou vyobrazení na vázách a nádobách na nápoje. Svého největšího rozšíření se dočkalo v dobách renesance na dvorech šlechty. Italské chrtíky nezřídka nacházíme na malbách největších italských a evropských mistrů.

CELKOVÝ VZHLED: Štíhlý; kvadratický. Přestože je malé velikosti, je dokonalou miniaturou chrta a modelem uhlazenosti a elegance. Můžeme ho popsat jako vzor půvabu a noblesy.

DŮLEŽITÉ PROPORCE: Délka těla odpovídá kohoutkové výšce nebo je o něco menší. Délka mozkovny je polovina celkové délky hlavy. Délka hlavy může dosahovat až 40% kohoutkové výšky.

POVAHA / TEMPERAMENT: Živý, přítulný, poslušný.

HLAVA: Protáhlá, úzká
MOZKOVNA
LEBKA: Plochá, podélné osy mozkovny a tlamy rovnoběžné. Délka mozkovny se rovná polovině celkové délky hlavy, která je po stranách mírně zaoblená. Pod očima je dobře modelovaná. Svaly na hlavě nesmějí být příliš výrazné. Nápadné nadočnicové oblouky. Nepříliš výrazný týlní hrbol. Jen mírně vyznačená čelní rýha.
STOP: Jen velmi mírně patrný
OBLIČEJOVÁ ČÁST
NOSNÍ HOUBA: Tmavá, přednostně černá s dobře otevřenými nozdrami.
TLAMA: Zužující se
PYSKY: Tenké a dobře přiléhající, s okraji velmi tmavě pigmentovanými.
ČELISTI / ZUBY: Čelisti protáhlé s řezáky dobře postavenými do oblouku, v poměru k velikosti psa silnými. Zuby zdravé a kompletní, kolmo vsazené do čelistí; nůžkový skus.
LÍCE: Ploché
OČI: Velké, okrouhlé a výrazné, směřující kupředu, nepříliš hluboko posazené, ani nevystupující. Duhovka tmavá, okraje víček pigmentované.
UŠI: Nasazené velmi vysoko, malé, s jemnou chrupavkou. Složené a nesené dozadu na týlu hlavy a horní částí krku. Při vzbuzené pozornosti psa se ucho při kořeni vztyčí a boltec se stáčí vodorovně do stran, což je poloha často označovaná jako „motýlí“ ucho nebo „ucho do vrtule“.

KRK: Šíje mírně klenutá, od kohoutku je krk výrazně oddělený. Spodní linie krku je mírně vypouklá. Krk je stejně dlouhý jako hlava, kuželovitý, dobře osvalený. Kůže jemná, bez laloku.

TRUP: Délka trupu odpovídá kohoutkové výšce nebo je o něco menší.
HORNÍ LINIE: Rovný profil s mírně klenutou bederní partií.  Zakřivení beder plynule přechází do zádi.
KOHOUTEK: Dobře vyjádřený s vrcholy lopatek postavenými blízko u sebe.
HŘBET: Rovný, dobře osvalený
BEDRA: Mírně klenutá
ZÁĎ: Velmi šikmá, široká a svalnatá
HRUDNÍK: Úzký, pevný, ale elegantně modelovaný s mírně klenutými žebry. Hluboký, dosahující k loktům.
SPODNÍ LINIE A BŘICHO: Poměrně krátký a výrazný oblouk prsní kosti přechází bez přerušení do břicha.
OCAS: Nízko nasazený; již u kořene jemný, ke špičce se postupně zužuje. V první polovině rovný, nízko nesený, ve druhé polovině zahnutý. Natažený by měl dosahovat vrcholu hlezna. Pokrytý krátkou srstí.

KONČETINY
HRUDNÍ KONČETINY
CELKOVÝ VZHLED: V celé délce rovné a svislé, suché osvalení.
LOPATKY: Mírně šikmé s dobře vyvinutými, dlouhými, suchými a výraznými svaly.
NADLOKTÍ: Mají velmi otevřený úhel mezi lopatkou a pažní kostí, jsou rovnoběžná s podélnou osou trupu. Nadloktí jsou mírně delší než lopatky.
LOKTY: Nevybočené ani nevbočené
PŘEDLOKTÍ: Rovná, plochá a suchá, jemná stavba kostí; zcela svislá jak při pohledu zepředu, tak ze strany. Dobře patrná rýha od zápěstních kloubů k loktům. Délka končetiny mezi podložkou a loktem poněkud přesahuje délku mezi loktem a kohoutkem.
NADPRSTÍ: Suchá, při pohledu ze strany mírně šikmá.
PŘEDNÍ TLAPKY: Téměř oválného tvaru, malé, s klenutými a dobře sevřenými prsty. Polštářky nepříliš objemné, pigmentované. Drápy černé nebo tmavé podle barvy srsti nebo tlapky, na níž je přípustný bílý znak.
PÁNEVNÍ KONČETINY
CELKOVÝ ZHLED: Dobře zaúhlené. Při pohledu zezadu v celé délce rovné a rovnoběžné.
STEHNA: Dlouhá, suchá, ne příliš objemná, s velmi výrazným osvalením.
KOLENA: Pevná, silná
BÉRCE: Velmi šikmé,  jemná stavba kostí a dobře vyjádřenou rýhou mezi svaly lýtka. Mírně delší než stehna.
NÁRTY: Při pohledu zezadu musí být rovnoběžné.
ZADNÍ TLAPKY: Méně oválné než přední, klenuté a sevřené prsty; polštářky nepříliš objemné a drápy pigmentované jako u předních tlapek.
CHODY / POHYB: Pružný, harmonický, klus prostorný s mírně vyšší akcí. To znamená, že se hrudní končetiny musejí dobře pohybovat kupředu s mírně zvednutým a ohnutým zápěstím. Rychlý cval se silným odrazem.

KŮŽE: Jemná a na celém těle dobře přilehlá s výjimkou loktů, kde je poněkud volnější.

OSRSTĚNÍ
SRST: Srst je na celém těle krátká, hedvábná a jemná, bez sebemenšího náznaku praporců.
BARVA: Jednobarevná černá, šedá a izabelová (světle žlutavá, béžová) ve všech možných odstínech. Bílá se toleruje pouze na hrudi a tlapkách.

VELIKOST A HMOTNOST
Výška v kohoutku
Psi i feny od 32 do 38 cm
Hmotnost
Psi i feny: nejvýše 5 kg

VADY: Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků by měla být považována za vadu, a vážnost, s níž je posuzována, by měla být v přímém poměru k jejímu stupni a jejímu vlivu na zdraví a pohodu psa.
Trvalý mimochod
Vysoký „hackney“ chod
Plochý chod s krátkým krokem

VYLUČUJÍCÍ VADY
Agresivita nebo přehnaná bázlivost.
Každý jedinec jasně vykazující fyzické nebo psychické abnormality musí být diskvalifikován.
Výrazně sbíhavé nebo rozbíhavé osy mozkovny a tlamy.
Nosní houba zcela nebo částečně nepigmentovaná.
Hřbet nosu klenutý nebo prohnutý.
Podkus nebo předkus
Skvrnité nebo bílé oči; celková depigmentace okrajů očních víček.
Ocas nesený nad hřbetem; vrozená nebo získaná ztráta či zkrácení ocasu.
Vícebarevná srst; bílá mimo na hrudi a tlapkách, jak je uvedeno výše.
Velikost pod 32 cm nebo nad 38 cm – u psů i u fen.

POZNÁMKA: Psi (samci) musejí mít dvě normálně vyvinutá varlata plně sestouplá v šourku.
Pouze funkčně a klinicky zdraví jedinci se znaky typickými pro plemeno mohou být použiti k chovu.


Maďarský chrt / Magyar Agar
Standard FCI č. 240 / 13.9.2000 / D

ZEMĚ PŮVODU: Maďarsko
DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 06.04.2000
POUŽITÍ: Pes k lovu a štvaní zvěře, lovící zrakem. Přesto však má pozoruhodně vyvinutý čich. Používá se k dostihům a coursingu, kde se především osvědčuje na delších tratích. Je velmi dobrý společník a věrný hlídač.
Klasifikace FCI: Skupina 10 chrti, Sekce 3, Krátkosrstí chrti, Bez zkoušky z výkonu

KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED: Maďarský chrt je prapůvodní lovecký pes. Jeho původ lze vysledovat až do doby dobytí země Maďary. Dokazují to při vykopávkách nalezené lebeční kosti. Ke zvýšení jeho rychlosti bylo v 19. století toto plemeno kříženo s různými chrty.

CELKOVÝ VZHLED: Jeho zjev vyzařuje sílu, stavba kostí a osvalení jsou dobře vyvinuté. Je elegantní.

DŮLEŽITÉ PROPORCE
Tělesná délka je poněkud větší než výška v kohoutku.
Délka nosního hřbetu odpovídá zhruba polovině délky hlavy.

CHOVÁNÍ A CHARAKTER: Neúnavný, vytrvalý, rychlý, otužilý, odolný. Vynikající na dostizích. Na mnohých tratích je rychlejší než greyhound. Je zdrženlivý, ale ne bázlivý. Je chytrý, inteligentní a věrný. Je ostražitý, jeho instinkt, s kterým chrání osoby stejně jako dům, je výrazný, což ale nevede k agresivitě nebo náchylnosti ke kousání.

HLAVA: Shora a se strany má tvar klínu s velmi širokou základnu.
MOZKOVNA
LEBKA: Přiměřeně silná a široká. Čelo je poměrně široké.
STOP: Výrazný
OBLIČEJOVÁ PARTIE
NOSNÍ HOUBA: Poměrně velká, dobře pigmentovaná, s velkými širokými nosními otvory.
TLAMA: Silná, podlouhlá, ne moc zašpičatělá.
PYSKY: Dobře přiléhající, uzavřené a pigmentované
ČELISTI / ZUBY: Mohutné silné čelisti, dobře vyvinuté silné zuby požadovaného zubního vzorce, úplný nůžkový skus.
LÍCE: Mohutné a svalnaté
OČI: Středně velké, tmavé, ani nevystupující, ani hluboce uložené. Živý a inteligentní výraz
UŠI: Dosti velké, silných tkání. Středně vysoko nasazené a přiléhající ke krku jako dobře nesené ucho ve tvaru růže. Při vzrušení postavené. Žádoucí je spíše těžké než lehké ucho. Trvale vzpřímeně nesené uši jsou vadné.
KRK: Středně dlouhý, elegantní, suchý, svalnatý, bez záhybů.
TĚLO
KOHOUTEK: Dobře vyvinutý, svalnatý, dlouhý
HŘBET: Široký, rovný, pevný, velmi dobře osvalený
BEDRA: Velmi široká, rovná, značně osvalená
ZÁĎ: Široká, lehce spadající se silným svalstvem
HRUDNÍK: Hrudní koš je hluboký a silně klenutý s dostatečným prostorem pro mohutné plíce a srdce. Dobře klenutá a daleko dozadu sahající žebra.
BŘICHO: Lehce vtažené
OCAS: Středně vysoko nasazen, silný, mírně se zužující a lehce zatočený, dosahující až ke hleznu. Na spodní straně je pokryt hrubou srstí. V klidu je nesen volně dolů, v pohybu může být zdvižen až ke hřbetní linii.

KONČETINY
HRUDNÍ KONČETINY: Hrudní končetiny jsou silné a svalnaté. Při pohledu zepředu a zezadu jsou rovné a rovnoběžné.
PLECE: Přiměřeně šikmé, pohyblivé, svalnaté a dlouhé
NADLOKTÍ: Dlouhé, mírně šikmé, svalnatý
LOKETNÍ KLOUB: Přiléhá elasticky k hrudnímu koši, je pohyblivý, nevybočující ani dovnitř, ani ven.
PŘEDLOKTÍ: Dlouhé, rovné se silnou strukturou kosti a suchým osvalením.
ZÁPĚSTÍ: Široké, silné
NADPRTSTÍ: Krátké, kolmé
PŘEDNÍ TLAPKY: Podlouhlé, poměrně velké. Silné polštářky, silné a krátce držené drápy.
PÁNEVNÍ KONČETINY
VŠEOBECNÉ: Pánevní končetiny jsou dobře, ale nepřemrštěně zaúhlené, silně osvalené, se silnou stavbou kostí. Při pohledu zezadu jsou rovnoběžné.
STEHNO: Mohutně osvalené s dlouhými svaly
KOLENNÍ KLOUB: Středně zaúhlen, silný, nevybočující ani dovnitř, ani navenek.
BÉRCE: Dlouhé, se suchým osvalením
HLEZNO: Silné, hluboko postavené
ZADNÍ NADPRSTÍ: Při pohledu zezadu v pohybu i v klidu souběžné
ZADNÍ TLAPKA: Poměrně velká, poněkud podlouhlá se silnými polštářky a drápy.
POHYB: Prostorný, pružný v klusu, při pohledu zepředu i zezadu se končetiny pohybují paralelně.

KŮŽE: Poměrně silná, všude dobře přiléhající, netvořící ani záhyby, ani lalok.

OSRSTĚNÍ
SRST: Krátká, hustá, drsná, hladce přiléhající. V zimě se může ve značném množství tvořit podsada.
BARVA: Všechny známé barvy a barevné kombinace chrtů s výjimkou barev a barevných kombinací uvedených ve vylučujících vadách.

VELIKOST
Ideální kohoutková výška
Psi 65 – 70 cm
Feny 62 – 67 cm
Změřená výška v centimetrech není tak důležitá jako celková harmonie proporcí.

VADY: Každá odchylka od uvedených bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni.

VYLUČUJÍCÍ VADY:
Atypický tvar hlavy
Předkus, podkus, zkřížený skus
Chybějící zub nebo více zubů u řezáků, špičáků, premolárů 2-4 a molárů 1-2, chybějící více než dvou PM1; na M3 se nebere zřetel.
Entropium, ektropium
Barvy modrá, modrobílá, hnědá, vlčí šeď, stejně jako černá s pálením, tříbarevnost.
Agresivita

POZNÁMKA: Psi musí mít dvě zřetelná a normálně vyvinutá varlata v šourku.


Polský chrt / Chart Polski
FCI-Standard N° 333
(wikipedia)

ZEMĚ PŮVODU: Polsko
DATUM PUBLIKACE OFICIÁLNĚ PLATNÉHO STANDARDU: 01.10.1999
POUŽITÍ: Lovecký pes ne pouze na zajíce, lišku, srnčí a dropy, ale také k lovu na vlky.
ZAŘAZENÍ PODLE FCI.: Skupina 10, Chrti, Sekce 3, Krátkosrstí chrti, Bez pracovní zkoušky

KRÁTKÝ VÝTAH Z HISTORIE: Existence polského chrta v Polsku je doložena od 13. století, jde pravděpodobně o potomka asijských chrtů typu Saluki. Protože Barzoj byl v 16. století před obdobím vlády Ivana Hrozného neznámý, je nemožné, aby polský chrt pocházel z křížení greyhounda a barzoje, jak tvrdil ruský autor Sabanijev. Zmínky o polském chrtu jsou v literatuře (zvláště pak v lovecké literatuře) časté a jeho zobrazení v ikonografii jsou nápadně jednotná. Tento ustálený vzhled polského chrta na kresbách a malbách dokazuje, že při přilévání různých plemen zůstal vnější vzhled plemene až do konce 19. století nezměněn.

CELKOVÝ VZHLED: Polský chrt je pes velkého vzrůstu, silný, svalnatý, výrazně silnější a ne tak jemných tělesných forem jako ostatní krátkosrstí chrti (nicméně nesmí být těžký ani nemotorný). Svým vzhledem odpovídá asijskému chrtovi, který je jeho předkem. Silná kostra, krátké pružné tělo, výrazně patrné osvalení a silné čelisti svědčí o tom, že tento pes byl v těžkých podmínkách polského klimatu používán k lovu. Ve vzhledu polského chrta hrají důležitou roli také jeho výrazné oči a čilý, pronikavý pohled.

DŮLEŽITÉ PROPORCE: Poměr mezi délkou trupu a kohoutkovou výškou by měl činit 10,2-10,3:10.

POVAHA / TEMPERAMENT: Polský chrt je sebevědomý, sebejistý, zdrženlivý a odvážný. Při pronásledování rychlý, velmi šikovný a vytrvalý. V akci reaguje rychle a vznětlivě.

HLAVA: Silná, štíhlá a dlouhá. U psů je poměr délky hlavy ke kohoutkové výšce 37-39:100, u fen 36-38:100. Poměr mezi délkou tlamy a délkou lebky je 1:1, ale tlama může být nepatrně delší. Šířka hlavy na úrovni jařmových oblouků se má k délce hlavy přibližně jako 38:100. Žádoucí poměr mezi objemem tlamy a očními jamkami k délce hlavy činí přibližně 80:100.

MOZKOVNA
LEBKA: Temeno by mělo být ploché, čelní rýha nepatrně zdůrazněná s ideální hloubkou 5 mm; čelo a nadočnicové oblouky jemně zdůrazněné. Boční linie mozkovny by měla zcela splývat s bočními liniemi tlamy.
STOP: Málo vyjádřen.
OBLIČEJOVÁ ČÁST
NOSNÍ HOUBA: Černá nebo tmavé barvy, velká, vystupující nad pysky.
TLAMA: Silná, jež se ke špičce nosu zužuje, aniž by působila špičatým dojmem, na chrta je spíše tupá. Je žádoucí, aby pozice nosní houby byla pod horní linií tlamy. Horní linie mozkovny a tlamy by měly lehce divergovat (rozbíhat se).
PYSKY: V celé délce dobře vymezené, čisté bez přebývajících částí. Na počátku tlamy mohou tvořit velmi malou rýhu, jež pokrývá pigmentované okraje dolního pysku. Nikdy však volně nevisí a nepřekrývají dolní čelist.
ČELIST / ZUBY: Silné čelisti a zuby. Nůžkový skus, klešťový skus je přípustný.
OČI: Žádoucí jsou tmavé oči; podle barvy srsti je duhovka tmavě hnědá až jantarově zbarvená. Oči výrazné, poměrně velké, lehce šikmo posazené (mandlového tvaru). Výraz očí musí být typický pro plemeno: čilý a pronikavý.
UŠI: Středně velké, poměrně úzké; položíme-li je dopředu, musí špička ucha snadno dosahovat ke vnitřnímu koutku oka. Nasazení ucha je ve výši očí. Chrupavka ušních boltců je poměrně měkká; uši působí masitým dojmem. Uši smějí být neseny následujícími způsoby:
Sklopené dozadu, dotýkají se krku
Stříškovitého tvaru
Při vzrušení zcela vzpřímené nebo se špičkou lehce překlopenou dopředu.

KRK: Dlouhý, svalnatý, silný, oválného průřezu; jemně stoupá od kohoutku; hlava nesena poměrně vysoko (v klidu nese polský chrt hlavu poněkud níže než greyhound).

TRUP: Ve volném postoji by měla kohoutková výška odpovídat výšce těla naměřené na obratlích křížové kosti.
KOHOUTEK: Malý, ale vyjádřený
HORNÍ LINIE: Nad hrudním košem rovná; bederní partie je lehce klenutá. U fen není vadou, pokud je horní linie i bederní partie téměř rovná.
BEDRA: Široká, svalnatá
ZÁĎ: Široká, lehce spadající, dlouhá, široká a svalnatá; široká vzdálenost mezi kyčelními hrboly (vzdálenost mezi kyčelními hrboly odpovídá 12-14% kohoutkové výšky).
HRUDNÍK: Velmi prostorný a hluboký (ideální hrudní koš dosahuje prsní kostí až na úroveň loketního kloubu); při pohledu zepředu je středně široký; žebra ležící za kolmicí, jež se dotýká špičky prsní kosti, jsou dobře klenutá, ale ne sudovitá. Žebra jsou dlouhá a probíhají šikmo k páteři. Dlouhá prsní kost.
BŘICHO: Vtažené
OCAS: osrstěný, u kořene silný, v klidu nesen nízko někdy může být také zcela rovný; konec ocasu by měl být srpovitě otočen vzhůru, nebo by měl tvořit uzavřený kroužek. V pohybu může být ocas nesen výš, základna ocasu by však nikdy neměla být nesena nad úrovní beder.

KONČETINY
HRUDNÍ KONČETINY
CELKOVÝ VZHLED: Hrudní končetiny dlouhé, štíhlé, dobře osvalené, ne příliš široce postavené; při pohledu zepředu jsou končetiny rovnoběžné.
PŘEDLOKTÍ: Dlouhé; vzdálenost špičky loketního kloubu od podložky by měla činit zhruba 54% kohoutkové výšky; proporce musí být tak vyvážené, aby nevznikal dojem nadměrně dlouhonohého zvířete.
PŘEDNÍ NADPRSTÍ: Vzhledem k podložce lehce šikmo postavené
TLAPY HRUDNÍCH KONČETIN: Oválné, prsty těsně sevřené, dobře klenuté.
PÁNEVNÍ KONČETINY
CELKOVÝ VZHLED: Dlouhé, dobře osvalené, poměrně dobře úhlené, lehce postavené dozadu a v poněkud širším postavení, ale výrazně méně než u greyhounda. Při pohledu zezadu jsou končetiny rovnoběžné.
BÉRCE: Dlouhé
HLEZENNÍ KLOUB: Silný
ZADNÍ TLAPY: Oválné, ale mnohem delší než u hrudních končetin; prsty dobře klenuté a kompaktní.

POHYB: Musí být plynulý a energický; úhlení hrudních a pánevních končetin mu umožňuje volný a prostorný pohyb v kroku i klusu. Je-li polský chrt veden pomalu, může se pohybovat mimochodem, při zvýšení rychlosti se ale musí vrátit k normálnímu střídavému kroku. Jedním z charakteristických znaků je pohyb pánevních končetin: pohyb může lehce konvergovat – chrt v pomalém klusu „plete“; to však není vadou.

KŮŽE: dobře přiléhající, pružná.

OSRSTĚNÍ
SRST: Na dotek působí srst pružným dojmem, je poměrně tvrdá, není „drátovitá“, ale také ne hedvábná. Na trupu dorůstá různé délky, obecně je poněkud delší na kohoutku, na bocích kratší, nejkratší na prsní kosti a končetinách. Břicho je osrstěno jemnější a řidší srstí. Na pánevních končetinách zezadu a na spodní straně ocasu je srst nejdelší, zůstává však také tvrdá; tvoří lehké kalhoty a kartáč.
BARVA: Povoleny jsou všechny barvy srsti. Okraje očních víček a nosní houba jsou černé nebo tmavé; je-li barva srsti světlejší, tzn. modrá nebo béžová, je také nosní houba modrá nebo béžová.

VÝŠKA
Kohoutková výška
Psi: 70-80 cm
Feny: 68-75 cm
Jedinci vyšší než ideální rozměry jsou přípustné, pokud jsou zachovány typické morfologické znaky plemene. Poněkud menší velikost, než udává standard, není důvodem k vyloučení, pokud s ní nejsou spojeny další vady.

VADY: Každá odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti a k jejímu vlivu na celkový zdravotní stav a pohodu psa.

VŠEOBECNÝ VZHLED
Podstatné odchylky od požadovaného poměru mezi délkou trupu a kohoutkovou výškou
Křehká stavba kostí, slabost
Slabé osvalení nebo těžkopádná konstituce
HLAVA
Čelo příliš klenuté
Výrazná čelní rýha
Výrazně vyjádřený stop
Jemný nos, špičatý
Přehnaně vyvinuté pysky
Slabé čelisti; podkus, předkus; chybějící zuby (kromě P1)
Vypouklé oči
Ploše přiléhající uši, dotýkající se strany hlavy
KRK
Krátký, jemný; přehnaně vysoko nebo nízko nesená hlava.
TRUP
Hřbet klenutý již od hrudních obratlů
Příliš klenutá bedra
Plochý hrudník, mělký hrudní koš; krátká prsní kost; prsní kost natolik vzadu, že při pohledu ze strany nevystupuje před ramenní kloub
OCAS
Nesen zcela nad hřbetem nebo vychýlený do strany
HRUDNÍ KONČETINY
Strmé lopatky
Příliš těsně přiléhající nebo vytočené lokty
Vytočené tlapy, deformované polštářky
PÁNEVNÍ KONČETINY
Příliš slabé úhlení
Kravský postoj, sudovitý postoj
Prošlápnuté tlapy
KUŽE
Tlustá, volná; málo pružná kůže.
BARVA
Nosní houba a okraje víček růžové nebo skvrnité, stejně tak jako zesvětlená barva nosní houby u jiných barev srsti než modré a béžové.

DISKVALIFIKUJÍCÍ VADY
Agresivní nebo přespříliš plaší psi
Jakýkoliv pes jasně vykazující fyzické nebo povahové abnormality by měl být diskvalifikován
Malé oči, trojúhelníkový tvar oka.

POZNÁMKA: Psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, sestouplá v šourku. Pouze funkčně a klinicky zdraví jedinci se znaky typickými pro plemeno mohou být použiti k chovu.


Saluki Perský chrt / Saluki
FCI-Standard č. 269 / 29. 11. 2000 / GB
(wikipedia)

ZEMĚ PŮVODU: Střední východ / patronát FUNKCI
DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU:  25.10.2000
VYUŽITÍ: Lovecký a coursingový chrt
KLASIFIKACE F.C.I.: Skupina 10, Chrti, Sekce 1, Dlouhosrstí chrti a chrti s praporci, Bez pracovních zkoušek

KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED: Saluki se liší co do typu a tato variabilita je žádoucí a typická pro plemeno.  Důvodem této variability je zvláštní místo, které saluki zaujímají v arabských tradicích a ohromná velikost Středního východu, kde se saluki používají již tisíce let jako lovečtí psi.  Původně choval každý kmen saluki nejvhodnější k lovu určité zvěře na území, které kmen obýval, ale podle tradic Středního východu se saluki neprodávaly ani nekupovaly, ale byly darovány jako čestný dar.  V důsledku toho pocházeli psi darovaní Evropanům a přivezení do Evropy z širokého spektra různých terénů a klimatických podmínek a podle toho byli také odlišní.  Britský standard z roku 1923 byl prvním oficiálním evropským standardem plemena saluki a byl sepsán tak, aby pokrýval všechny tyto původní typy saluki.

CELKOVÝ VZHLED: Celkový vzhled psů tohoto plemena musí půspobit dojmem  elegance a harmonice a také velké rychlosti a vytrbvalosti spojené se silou a činorodostí.
Hladkosrstá varianta: ve všech bodech shodná s dlouhosrstou varietou jen s tím rozdílem, že srst je bez praporců.

DŮLEŽITÉ PROPORCE: Délka trupu (od vrcholku plecí až po vrchol sedací kosti) zhruba odpovídá kohoutkové výšce, třebaže psi často působí dojmem, že jsou delší, než ve skutečnosti opravdu jsou.

CHOVÁNÍ / TEMPERAMENT: Rezervovaný k cizím osobám, ale není nervózní ani agresivní.  Důstojný, inteligentní a nezávislý.

HLAVA: Dlouhá, štíhlá, celkově působící dojmem elegance
LEBEČNÍ PARTIE
MOZKOVNA: Přiměřeně široká mezi ušima, ale není klenutá.
STOP: Není výrazný
OBLIČEJOVÁ PARTIE
NOSNÍ HOUBA: Černá nebo játrově hnědá
ČELISTI / ZUBY:  Zuby a čelisti jsou silné, s dokonalým, pravidelným a úplným nůžkovým skusem.
OČI: Tmavé až oříškově hnědé, jasné, velké a oválné, ale ne vystupující.  Výraz musí být důstojný a mírný s věrnýma očima hledícíma do dálky.
UŠI: Dlouhé a pokryté dlouhou hedvábnou srstí. Nasazeny vysoko, pohyblivé, visící těsně u hlavy.

KRK: Dlouhý, ohebný, dobře osvalený.

TRUP
HŘBET: Poměrně široký
BEDRA: Mírně klenutá a dobře osvalená
ZÁĎ: Široce od sebe posazené kyčelní kosti
HRUDNÍK: Hluboký, dlouhý a přiměřeně štíhlý.  Žebra nejsou sudovitě klenutá ani plochá.
DOlNÍ LINIE: Dobře vtažená
OCAS: Dlouhý, nízko nasazený a nesený v přirozeném oblouku, s dobrými praporci na spodní straně, s dlouhou hedvábnou srstí, která však není huňatá.
U dospělých psů není nesen nad horní linií s výjimkou případů, kdy si pes hraje.  Špička dosahuje nejméně k vrcholku hlezna (pata).

KONČETINY
HRUDNÍ KONČETINY
PLECE: Dobře šikmo dozadu uložené, dobře osvalené, ale ne těžkopádné.
NADLOKTÍ: Zhruba stejné délky jako lopatka a spojené s lopatkou v dobrém úhlu.
PŘEDLOKTÍ: Dlouhé a rovné od loktu po zápěstí
NADPRSTÍ: Silné a pružné, mírně skloněné
PŘEDNÍ TLAPKY: Tlapky střední délky, prsty dlouhé a dobře klenuté, ne rozevřené, ale současně ne kočičí. Tlapky jsou silné a současně pružné. Mezi prsty osrstěné.
PÁNEVNÍ KONČETINY: Silné, vyzařující sílu ve cvalu i skoku.
STEHNA A LÝTKA: Dobře vyvinutá
KOLENA: Středně zaúhlená
HLEZNA: Nízko postavená.
ZADN9 TLAPKY: Podobají se předním tlapkám
CHODY / POHYB: Hladký, pružný a plynulý klus bez námahy.  Lehký, vysoký, vykazující velký dosah vpředu a odpovídající posun zezadu, ne však povznesený ani těžkopádný.

OSRSTĚNÍ
SRST: Hladká a měkká srst hedvábné textury, s praporci na končetinách a na zadní straně stehen. Dospělí psi mohou mít bohatší osrstění na hrdle, štěňata mají měkké, mírně delší osrstění na stehnech a plecích.  Hladkosrstá varieta nemá žádné praporce.
BARVA:  Každá barva a barevná kombinace je přípustná.  Žíhání je nežádoucí.

VELIKOST
Výška v kohoutku
Psi v průměru 58 – 71 cm (23 – 28 palců), feny přiměřeně méně.

VADY: Jakákoliv odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti. Diskvalifikován musí být každý pes, u kterého se zřetelně projevují fyzické abnormality nebo poruchy chování.

POZNÁMKA: Psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.


Sloughi / Sloughi
FCI-Standard č. 188 / 27. 04. 1998 / GB
(wikipedia)

ZEMĚ PŮVODU: Maroko
DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 08.01.1998
VYUŽITÍ: Chrt
KLASIFIKACE FCI: Skupina 10, Chrti, Sekce 3, Krátkosrstí chrti, Bez pracovních zkoušek, Dostihové licence.

KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED: Plemeno sloughi existuje v Severní Africe po řadu staletí.  V současnosti je největší počet psů plemene Sloughi v Maroku, které také odpovídá za standard plemena.  Sloughi existuje jen v jedné krátkosrsté varietě.

CELKOVÝ VZHLED: Svým způsobem pohybu, jemností tkání a suchým osvalením působí celkovým dojmem velmi ušlechtilého psa plného života.

DŮLEŽITÉ PROPORCE: U psů je ideální velikost 27,5″ (70 cm); délka trupu od vrcholu ramenního kloubu k vrcholu sedací kosti by měla být 26-27″ (67-8 cm).  U fen je ideální velikost 26″ (65 cm); délka trupu od vrcholu ramenního kloubu k vrcholu sedací kosti by měla být 24-25″ (62-63 cm).
Poměr délky trupu (od vrcholu ramenního kloubu k vrcholu sedací kosti) ke kohoutkové výšce je 0,96 (9,6 : 10)
Poměr hloubky hrudníku ke kohoutkové výšce je 0,4 (4 : 10).
Poměr délky tlamy k celkové délce hlavy je 0,5 (1 : 2).

CHOVÁNÍ / TEMPERAMENT: Ačkoliv je vznešený a hrdý, je svému pánovi velice oddán a v případě potřeby ho brání.  Lovecký instinkt ho předurčuje k vytrvalým výkonům, přesto umí ocenit domácí pohodlí.

HLAVA: Z profilu je hlava protáhlá, elegantní, jemná, ale poměrně silná.  Při pohledu shora tvoří velmi protáhlý klín – mozkovna tvoří nejširší část, směrem ke špičce nosu se zužuje.

LEBEČNÍ PARTIE
MOZKOVNA: Poměrně široká, při pohledu z profilu plochá; mezi ušima měří mozkovna 12 – 14 cm (4 – 6″).  Ve své zadní části je mozkovna zřetelně zaokrouhlená, po stranách je harmonicky zaoblena.  Nadočnicové oblouky slabě vystupují, čelní rýha je stěží vyznačena a hřeben kosti temenní a týlní hrbol jsou sotva patrné.
STOP: Málo výrazný
OBLIČEJOVÁ PARTIE
NOSNÍ HOUBA: Černá.  Dostatečně silná, aby nepůsobila špičatým dojmem. Nosní otvory jsou dobře otevřené. Nosní houba není podepřena kostí, a proto velmi lehce ubíhá dolů.
TLAMA: Má tvar protáhlého klínu, zúžení není nijak přehnané, je stejně dlouhá jako mozkovna. Hřbet nosu je v celé své délce přímý.
PYSKY: Tenké a pružné, těsně překrývají dolní čelist. Koutek tlamy co nejméně patrný.
ČELISTI / ZUBY: Normální, čelisti silné a souměrné.  Nůžkový skus.
OČI: Velké, tmavé, v očních jamkách dobře uložené, někdy trochu přivřené v důsledku lehkého zešikmení očních víček.  Jejich výraz je mírný, poněkud zasmušilý. Pohled je plný nostalgie.  U jedinců se světlou srstí může být oko zbarveno jantarově.  Okraje očních víček jsou pigmentované.
UŠI: Vysoko nasazené poněkud nad spojnicí očí, zavěšené, dobře přiléhající k hlavě, ne příliš velké. Trojúhelníkovitého tvaru, na špičkách lehce zaoblené.

KRK: Dlouhý, dobře vycházející z plecí a s horní linií (šíje) lehce klenutou.  Délka znatelně odpovídá délce hlavy.  Kůže je jemná, dobře přiléhající, bez laloku; Srst je velmi krátká.

TRUP
HORNÍ LINIE: Jemně a harmonicky zaoblená s vystupujícími kyčelními kostmi ve stejné výšce nebo poněkud výš než kohoutek.
KOHOUTEK: Výrazný
HŘBET: Krátký, téměř vodorovný
BEDRA: Krátká, suchá, široká a lehce klenutá
ZÁĎ: Kostnatá a šikmá, nesmí však být příliš spáditá
HRUDNÍK: Ne příliš široký; hloubka hrudníku stěží dosahuje k lokti.  Dobře vyvinutá délka.  Žebra jsou plochá.
DOLNÍ LINIE A BŘICHO: Hrudní kost dlouhá a směrem dozadu se zvedající, břicho a slabiny jsou dobře vtažené.  Dolní linie je stejnoměrně zaoblená, není příliš rychle ukončena, ani se tvarem nepodobá vipetovi.
OCAS: Tenký, bezmasý, nasazený v prodloužení zádě a nesený pod linií hřbetu.   Musí dosahovat nejméně k vrcholu hlezenního kloubu.  V klidu tvoří špička ocasu výraznou křivku.
KONČETINY
HRUDNÍ KONČETINY
VŠEOBECNĚ: Přední běhy svislé a rovnoběžné
PLECE: Dlouhé a šikmé
NADLOKTÍ: Silné
PŘEDLOKTÍ: Kostnaté a svalnaté
ZÁPESTÍ A NADPRSTÍ: Pružné a silné
PÁNEVNÍ KONČETINY
VŠEOBECNÉ: Zadní běhy při pohledu zezadu svislé a rovnoběžné; svaly ploché, šlachy jasně modelované.
STEHNA: Plochá a svalnatá
BÉRCE: Dlouhé a dobře osvalené
HLEZNA: Silná, dobře zaúhlená
ZADNÍ NADPRSTÍ: Silná, bez paspárků
TLAPY: Štíhlé, ve tvaru prodlouženého oválu.  U řady sloughi lehčího typu připomínají tvarem zaječí tlapky.  Dva prostřední prsty jsou výrazně delší než ostatní.  Drápy jsou černé nebo barevné.
CHODY / POHYB: Krok, klus, cval.  Pohyb pružný, plynulý a s dlouhým záběrem, pokrývající velkou plochu.

KŮŽE: Velmi jemná, těsně obepínající tělo, bez záhybů nebo laloku.

OSRSTĚNÍ
SRST: Velmi krátká, hustá a jemná
BARVA: Barva dosahuje od světle pískové přes všechny možné odstíny až po červeně pískovou (žlutá) s černou maskou nebo bez ní, s černým pláštěm nebo bez něj, s černým žíháním nebo bez něj, s černým přelivem nebo bez něj.

VELIKOST
Výška v kohoutku
U psů: 66 – 72 cm (26 – 29″)
U fen: 61 – 68 cm (24 – 27″)

VADY: Jakákoliv odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti.
Nesprávný poměr mezi délkou trupu a kohoutkovou výškou
Hlava a trup poněkud příliš těžké
Stop příliš vyjádřen nebo nedostatečně vyznačen.
Příliš světle zbarvené oči.
Horní linie není vodorovná.
Záď úzká nebo nedostatečně skloněná.
Břicho nedostatečně vtažené.
Zaoblená žebra.
Hrudník nedostatečně dlouhý, při pohledu ze strany plochý nebo velmi klenutý
Ocas příliš krátký, příliš osrstěný, špatně nesený
Svaly oblé a vystupující.
Tvrdá a drsná srst.
Malá bílá skvrna na hrudníku.

DISKVALIFIKUJÍCÍ VADY
Agresivní nebo přehnaně plachá povaha.
Trup je jasně delší, než činí výška psa, kyčelní kosti níže než kohoutek.
Depigmentované části sliznic.
Podkus nebo předkus.
Uši vztyčené nebo zvednuté se spadajícími špičkami, příliš dlouhé, složené dozadu (růžicovité ucho)
Polodlouhá srst.
Praporce na bězích nebo ocasu.
Bílé ponožky, větší bílé znaky.
Barva jiná než v souladu se standardem.
Diskvalifikován musí být každý pes, u kterého se zřetelně projevují fyzické abnormality nebo poruchy chování.

POZNÁMKA: Psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.


Španělský galgo / Galgo Epaňol
FCI-Standard číslo 285 / 24.05.2002/ D
(wikipedia)

ZEMĚ PŮVODU: Španělsko
DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO ORIGINÁLNÍHO STANDARDU: 26. 05. 1982
POUŽITÍ: Pes na štvanice určený k lovu zajíců v terénu, rychle pronásledující zvěř a lovící na dohled. Dříve se používal také k lovu jiných zvířat jako králíků, lišek a dokonce divokých prasat, avšak v podstatě je toto plemeno určeno k lovu zajíců v terénu.
KLASIFIKACE FCI: Skupina 10, Chrti, Sekce 3, Krátkosrstí chrti, Bez pracovní zkoušky.

KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED: Plemeno Galgo Espaňol znali již staří Římané v antických dobách; lze však předpokládat, že k jeho rozšíření na iberský poloostrov došlo mnohem dříve. Toto plemeno pochází ze starých asijských chrtů a přizpůsobilo se na poměny španělských stepí a plošin. Během 16., 17. a 18. století byl byli psi tohoto plemene exportováni ve značném počtu do jiných zemí – například do Irska a Anglie. Galgo Espaňol je jedním z předků anglického chrta (Greyhound), který vykazoval stejné specifické charakteristické znaky plemena jako Galgo Espaňol. Tyto znaky později sloužily k výběru a přizpůsobení. Je třeba dodat, že mezi četnými citáty klasických autorů vyzdvihuje následující citát Hitova velekněze důležitý a původní účel využití uvedeného plemena: „Jakmile zajíc vyběhne, fenka Galga ho pronásleduje.“

CELKOVÝ VZHLED: Chrt značné velikosti, středního formátu, s lehce konvexním profilem, podlouhlé stavby těla, s dlouhou a štíhlou hlavou. Kompaktní kostra, dlouhá a štíhlá hlava, prostorný hrudní koš, silně vtažené břicho a velmi dlouhý ocas. Pánevní končetiny výrazně svisle postavené a dobře osvalené. Jemná krátká srst nebo polodlouhá drsná srst.

DŮLEŽITÉ PROPORCE: Obdélníkový trup: délka trupu je poněkud delší než kohoutková výška. Podstatné jsou především proporce a funkční harmonie v postoji i v pohybu.

CHOVÁNÍ / CHARAKTER (POVAHA): Klidná a spíše rezervované povaha. Při lovu se však projeví jeho průbojnost a živost.

HLAVA: V souladu s tělem je hlava dlouhá, kostnatá a suchá. Poměr délky mozkovny vzhledem k délce tlamy činí 5 : 6.  Délka mozkovny je 5, délka tlamy je 6. Horní linie tlamy a lebky se lehce rozbíhají. Při pohledu shora by měla hlava být velmi dlouhá a stejnoměrná, s dlouhou a štíhlou tlamou.

MOZKOVNA
LEBKA: Štíhlá a z profilu lehce konvexní. Její délka přesahuje šířku. Středem klenby mozkovny probíhá rýha, která je v prvních dvou třetinách (při pohledu od tlamy) velmi výrazná. Čelní hrboly a týlní hrbol jsou jen naznačené.
STOP: Lehký, jen velmi málo vyjádřený
LEBKA OBLIČEJOVÉ ČÁSTI
NOSNÍ HOUBA: Malá, vlhká; černě pigmentovaná
TLAMA: Dlouhá, s lehce konvexním a štíhlým hřbetem nosu.
PYSKY: Velmi suché. Horní pysk těsně překrývá dolní. Dolní netvoří žádný výrazný koutek tlamy. Pysky jsou jemné, těsně přiléhající a tmavě pigmentované.
ČELIST / ZUBY: Zuby silné, bílé a zdravé. Nůžkový skus. Špičáky jsou silně vyvinuty. Plný počet premolárů.
OČI: Malé, šikmo uložené, mandlového tvaru; přednostně tmavé, oříškově zbarvené. Klidný, měkký a zdrženlivý výraz.
OČNÍ VÍČKA: Jemná kůže a tmavá kůže sliznic. Velmi těsně přiléhají k oční bulvě.
UŠI: Široké nasazení, trojúhelníkový tvar, masité v první třetině, k zaoblené špičce jsou tenčí a jemnější. Vysoko nasazené. Při vzbuzené pozornosti psa jsou uši v první třetině zpola vzpřímené, se složenými konci směřujícími stranou. V klidu (uvolnění) tvoří uši růžicové ucho těsně přiléhající k hlavě. Pokud uši natáhneme dopředu, dosahují těsně ke koutku tlamy.
PATRO: Tmavé, se silně vystupujícími, výrazně vyjádřenými rýhami sliznice.

KRK: Dlouhý, oválný, plochý, štíhlý, silný a pohyblivý. Štíhlý u nasazení hlavy, k počátku trupu se lehce rozšiřuje. Horní linie je lehce konkávní. Dolní linie je téměř rovná, s lehkým vyklenutím oprotřed.

TRUP
CELKOVÝ POHLED: Obdélníkový, silný a pohyblivý, vykazuje sílu, pohyblivost a vytrvalost. Hrudní koš je silně vyvinutý; silně vtažené břicho.
HORNÍ LINIE Z PROFILU: Lehce konkávně probíhající hřbetní linie, konvexně probíhající bederní partie. Bez náhlých přerušení a odchylek za pohybu, což působí dojmem velké pružnosti.
KOHOUTEK: Jednoduše naznačený
HŘBET: Rovný, dlouhý a dobře vyznačený
BEDRA: Dlouhá, silná, nepříliš široká, s klenutou horní linií a kompaktním svalstvem, budící dojem pohyblivosti a síly. Výška beder může ve střední části přesahovat kohoutkovou výšku.
ZÁĎ: Dlouhá, silná a velmi šikmá. Její sklon vůči horizontále přesahuje 45°.
HRUĎ: Mohutná, ale přesto ne příliš široká; Hluboká, aniž by dosahovala k lokti, a velmi dlouhá až k volným žebrům. Vrchol prsní kosti vyjádřen.
ŽEBRA: Plochá žebra s velkými mezižeberními mezerami. Žebra musí být dobře viditelná a vyjádřená. Obvod hrudního koše je jen o málo větší než  kohoutková výška.
DOLNÍ LINIE Z PROFILU A BŘICHO: Břicho je od konce prsní kosti silně vtažené. Krátké a suché boky. Dobře vyvinuté slabiny.
OCAS: Hluboko nasazen a u kořene ocasu silný. Probíhá podél končetin a těsně k nim přiléhá. Postupně se zužuje až k velmi tenké špičce. Pohyblivý a velmi dlouhý; dosahuje hluboko přes hlezno. V klidu má ocas srpovitý tvar, se solně vyjádřeným háčkem na konci směřujícím ke straně. Je zatažen mezi běhy a háčkem se téměř dotýká země před pánevními končetinami. To je charakteristický postoj, který plemeni propůjčuje typický vzhled.

KONČETINY
HRUDNÍ KONČETINY
VŠEOBECNĚ: Běhy absolutně svislé, jemné, rovné a rovnoběžné; kratší a jemnější přední nadprstí. Zaječí tlapky.
PLECE: Suché, Krátké a šikmé. Lopatka musí být výrazně kratší než pažní kost.
NADLOKTÍ: Dlouhá pažní kost, delší než lopatka, velmi svalnaté, s volným loktem třebaže loket těsně přiléhá k tělu.
PŘEDLOKTÍ: Velmi dlouhé, rovné a rovnoběžné; dobře vyjádřené kosti; vystupující šlachy. Karpální polštářek velmi silně vyjádřen.
PŘEDNÍ NADPRSTÍ: Lehce skloněné, jemné a krátké.
TLAPY HRUDNÍCH KONČETIN: Zaječí tlapky. Těsně uzavřené a dobře klenuté prsty. Silné a dlouhé články prstů. Polštářky tlap tvrdé a dobře vyvinuté. Kůže mezi prsty přiměřeně vyvinutá; drápy jsou dobře vyvinuté.
Úhly: Úhel mezi lopatkou a pažní kostí 110 stupňů
Úhel mezi pažní kostí a předloktím 130 stupňů
PÁNEVNÍ KONČETIN
VŠEOBECNĚ: Silné, dobře vyznačené kosti; dlouhé, dobře vyvinuté osvalení. Absolutně svisle postavené, se správným úhlením. Dobře vyjádřená hlezna; krátké nadprstí postavené kolmo k zemi. Zaječí tlapky s klenutými prsty. Pánevní končetina budí dojem síly a obratnosti při dobrém posuvu.
STEHNA: Velmi silná, dlouhá, svalnatá a pevná. Kosti stehna jsou optimálně svisle postavené (k podložce). Při pohledu zezadu je na první pohled vidět velmi dobře vyvinuté osvalení; délka dlouhého, plochého a silného stehna činí ¾ délky lýtka.
LÝTKA: Velmi dlouhá, s dobře vyjádřenými, jemnými kostmi. Svalnaté v horní části a méně svalnaté v dolní části, se zřetelně viditelnými žilami a šlachami.
HLEZNO: Velmi vyjádřené s dobře viditelnými a silně vyvinutými Achillovými šlachami.
NART: Tenkým, krátký a kolmo k zemi postavený.
TLAPY PÁNEVNÍCH KONČETIN: Oválné, stejně formované jako tlapy hrudních končetin.
Úhly: Kyčle ke stehnu 110 stupňů
Stehno k holeni 130 stupňů
Úhel hlezna je větší než 140 stupňů
CHODY: Typickým způsobem pohybu tohoto plemena je přirozeně cval. Klus je velmi dlouhý, těsně nad zemí, pružný a energický. Bez tendence k mimochodu a k posunu bokem.

KŮŽE: Těsně přiléhá k tělu ve všech partiích, je odolná a pohyblivá, růžově zbarvená. Sliznice by měly být tmavé.

OSRSTĚNÍ
SRST: Hustá, velmi jemní, krátká, hladká; stejnoměrně pokrývá celé tělo až po mezery mezi prsty. V zadní části stehen poněkud delší. Varieta s polodlouhou drsnou srstí vykazuje odlišnou drsnost a délku srsti; třebaže srst vždy stejnoměrně pokrývá celé tělo, vzniká vous na horním pysku, na tvářích, huňatých obočích a chocholce.
BARVA: Všechny barvy jsou přípustné. Typické barvy v pořadí, v jakém se jim dává přednost, jsou:
Plavé a více nebo méně tmavě žíhané, dobře pigmentované
Černá
Černá skvrnitá, světlé nebo tmavě
Tmavé odstíny žluté
Skořicová
Žlutá
Červená
Bílá
Skvrnitá

VELIKOST
Kohoutková výška
Psi: 62 až 70 cm
Feny: 60 až 68 cm
Odchylky 2 cm nahoru jsou u psů vynikajících proporcí přípustné

CHYBA: Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru s odchylkou.

LEHKÉ VADY
Hlava poněkud široký nebo nepříliš jemně cizelovaná
Tlama příliš špičatá, při pohledu ze strany horní linie tlamy rovná
Příliš zdůrazněné temeno
Chybějící jakýkoliv premolár
Klešťový skus
Poněkud kratší ocas, dosahující jen těsně přes hlezno
Jizvy, rány a oděry z lovu

TĚŽKÉ VADY
Mohutná hlava
Přehnaně široká mozkovna se špičatou tlamou
Příliš zdůrazněný stop
Horní linie tlamy a lebky rovnoběžné
Silné pysky, vyslovený lalok
Mírný podkus
Ztráta špičáků, která nevznikla úrazem
Světlé, kulaté oči, vystupující oči
Entropium, ektropium
Krátké, malé uši, postavené uši
Krk kulatý a krátký
Sedlovitě pronesený hřbet
Výška beder níž než v kohoutku
Krátká, kulatá, příliš málo šikmá záď
Příliš malý obvod hrudníku
Sudovitě zaoblená žebra
Krátké slabiny
Oblé, silně vystupující a příliš málo protažené svaly
Nesprávný postoj, prsty nejsou těsně sevřené; kravský postoj
Slabé polštářky
Kupírované uši nebo ocas
Vnější linie hrubé, těžkopádné, neobratné
Nevyvážená povaha

VYLUČUJÍCÍ VADY
Agresivita nebo bojácnost
Nedostatky typu
Rozštěp nosu
Silný podkus nebo předkus
Horní linie velmi široká, plochá a rovná
Hrudník zasahující hlouběji než k loktům
Znak, který naznačuje nebo dokazuje vkřížení jiného plemena
Albinismus
Psi vykazující patrné psychické abnormality a nebo projevující vady chování musí být diskvalifikováni

POZNÁMKA: Psi musí vykazovat dvě očividně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.


Vipet / Whippet
F.C.I.-Standard č. 162 / 14.05.2007 / GB
(wikipedia)

ZEMĚ PŮVODU: Velká Británie
DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 06.03.2007
VYUŽITÍ: dostihový pes
KLASIFIKACE FCI: Skupina 10, Chrti, Sekce 3, Krátkosrstí chrti, Bez pracovních zkoušek.

CELKOVÝ VZHLED: Vyvážená kombinace osvalení a síly s elegancí a ladností linií. Stavěn pro rychlost a výkon. Je třeba se vyvarovat jakékoliv formy přehánění.

CHOVÁNÍ / TEMPERAMENT: Ideální společník. Vysoce přizpůsobivý v domácím a sportovním prostředí. Jemný, přítulný, vyrovnaný.

HLAVA
LEBEČNÍ PARTIE
MOZKOVNA: Dlouhá a suchá, ploché temeno, zužuje se směrem k tlamě, poměrně široká mezi očima.
STOP: Mírný
OBLIČEJOVÁ PARTIE
NOSNÍ HOUBA: Černá; u modrých psů namodralá barva, u játrově zbarvených psů nos stejné barvy, u jedinců barvy isabela, krémové nebo jiných světlých barev jakákoliv barva kromě růžové. Jen u bílých nebo strakatých psů je přípustný i „motýlí“ čenich, ale nikoliv zcela depigmentovaný.
ČELISTI / ZUBY:  Čelisti silné, mohutné, dobře modelované, s dokonalým nůžkovým skusem, tj. horní řezáky těsně překrývají dolní řezáky a jsou posazeny v čelistech kolmo.
OČI: Oválné, jasné, výraz je velmi pozorný
UŠI: Růžicové, malé, tvořené jemnou kůží

KRK: Dlouhý, svalnatý, elegantně klenutý

TRUP
HŘBETNÍ LINIE: Tvoří v bedrech půvabný oblouk, ale nikoliv vyhrbení.
HŘBET: Široký, dobře osvalený, pevný, spíše delší.
BEDRA: Vzbuzují dojem mohutnosti a síly.
HRUDNÍK: Velice hluboký, poskytující velký prostor pro srdce, hluboký hrudní koš, dobře modelovaný. Žebra dobře klenutá a dobře osvalená u hřbetu.
BŘICHO: S výrazným vtažením
OCAS:  Bez praporce.  Dlouhý, zužující se, v pohybu nesen v lehkém oblouku, ale nezvedá se nad úroveň hřbetu.

KONČETINY
HRUDNÍ KONČETINY: Hrudní končetiny rovné a svislé, přední fronta ne příliš široká.
PLECE: Šikmé a osvalené. lopatky dosahují až k vrcholu páteře, kde se zřetelně rýsují.
LOKTY: Dobře postavené pod tělem
NADPRSTÍ: Silná, lehce pružící
PÁNEVNÍ KONČETINY: Silné. V postoji pes pokrývá velký prostor
STEHNA: Široká
KOLENA: Dobře zaúhlená
LÝTKA: Dobře vyvinutá
HLEZNA: Nízko posazená
TLAPY: Velmi jasně prokreslené, prsty tlapek jsou od sebe dobře oddělené, klouby dobře klenuté; silné a pevné polštářky.
CHODY / POHYB: Dokonale volný pohyb. Z profilu je viditelný dlouhý přirozený krok, hřbetní linie je pevná. Hrudní končetiny mají dobrý předkrok, nízko nad zemí, pánevní končetiny se dobře podsunují pod trup, což umožňuje vydatný posun. Pohyb celkově nesmí být toporný ani s vysokou akcí končetin, krátký ani drobivý. Správný pohyb při pohledu zpředu i zezadu.

OSRSTĚNÍ
SRST: Jemná, krátká, s uzavřenou texturou
BARVA: Všechny barvy nebo kombinace barev

VELIKOST
Výška v kohoutku
Psi 47 – 51 cm (18 1/2 – 20″)
Feny 44 – 47 cm (17 1/2 – 18 1/2″)

VADY: Každá odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti a k jejímu vlivu na celkový zdravotní stav a pohodu psa.

VYŘAZUJÍCÍ VADY
Agresivita nebo bázlivost
Jedinci vykazující fyzické nebo povahové abnormality musí být diskvalifikováni

POZNÁMKA: Psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, zcela sestouplá v šourku.